Iz 62,1-5 1K 12,1-11 ev. 2, 1-11 B+S, apoštolské slovo z dvanácté kapitoly prvního listu do Korintu nás upomíná na důležitý rozměr života z víry, který má širší souvislost s životem v církvi: apoštol Pavel hovoří o tzv. charismatech – duchovních darech, které ze své milosti dává Bůh věřícímu lidu.

Iz 43,1-7 Sk 8,14-17 ev. Lk 3,21-22 B+S, křest stojí na počátku každého uvědomělého a veřejně dávaného najevo života z víry v Krista. Tímto jedinečným duchovním aktem jsme vyčleňováni z tohoto světa, abychom byli přeneseni do království Božího Syna.

Ž 78,3-7 Ř 1,16-17 ev. Mk 14,3-9 B+S, přiznám se, že už mě ten Ježíšek moc nebaví. Jako dítě jsem ho měl docela rád.

Mal 3,1-4 Fp 1,3-11 ev. Lk 3,1-14 B+S, jako byl Jonáš kdysi dávno posílán Hospodinem do Ninive tak, že se k němu stalo Boží slovo, stejně byl Bohem vybrán další z jeho proroků Jan Křtitel. I k němu se Boží slovo přihodilo – stalo se skutečností.

Jon 1,1-3 Žd 9,11-15 ev. Mk 12,35-37 B+S, vstupní biblické čtení ze starozákonní knihy proroka Jonáše jsem vybral za základ kazatelské zvěsti této neděle záměrně. Dnešní neděle uzavírá kazatelský cyklus církevního roku na jehož konci stojíme, ale je také nedělí křestní: malý Jonáš dnes přijme svátost křestního obmytí.

Jr 30,17-19 Žd 7,23-28 ev. Mk 10,46-52 B+S, slepý žebrák Bartimaios sedával každý den u jerišské brány. Neviděl a proto přicházel pravidelně na místo, kde by byl dobře vidět. Každý z kolemjdoucích si ho musel všimnout, každému, byť na malý okamžik, se musela do mysli otisknout vzpomínka na slepého muže.

Iz 25,6-9 Zj 21,1-8 ev. Jn 11,32-44 B+S, Jan Werich se kdysi podivoval – samozřejmě že v rovině humorné, i když se jednalo o humor černý, kdože to má dnešního dne svátek. Kdo je to ten záhadný Památka zesnulých a proč je tolik lidí právě jeho svátkem tak zaujato?

Gn 2,18-24 Žd 2,5-12 ev. Mk 10,2-9 B+S, Ježíšovo slovo, ve kterém kriticky hodnotí soudobou židovskou rozvodovou praxi, se neposlouchá v podmínkách současné společnosti zrovna nejpříjemněji.

Nu 11,26-29 Jk 5,13-20 ev. Mk 9,38-50 B+S, mít sůl v sobě a žít mezi sebou v pokoji, nabádá v závěru své řeči Ježíš učedníky. Jakou slanost měl na mysli a jak pochopit jeho předchozí slova o zbavení se jednotlivých tělesných částí, pokud by nás sváděly ke hříchu?

Iz 35,3-6 Jk 2,12-23 ev. Mk 7,24-37 B+S, na první pohled by se mohlo zdát, že příběh o Ježíšově uzdravení dcery syrofenické ženy je jen dalším z dlouhé řady podobných textů o zázračných uzdraveních, tak, jak nám jej interpretují bibličtí autoři.