Iz 25,6-9 Zj 21,1-8 ev. Jn 11,32-44 B+S, Jan Werich se kdysi podivoval – samozřejmě že v rovině humorné, i když se jednalo o humor černý, kdože to má dnešního dne svátek. Kdo je to ten záhadný Památka zesnulých a proč je tolik lidí právě jeho svátkem tak zaujato?

Gn 2,18-24 Žd 2,5-12 ev. Mk 10,2-9 B+S, Ježíšovo slovo, ve kterém kriticky hodnotí soudobou židovskou rozvodovou praxi, se neposlouchá v podmínkách současné společnosti zrovna nejpříjemněji.

Nu 11,26-29 Jk 5,13-20 ev. Mk 9,38-50 B+S, mít sůl v sobě a žít mezi sebou v pokoji, nabádá v závěru své řeči Ježíš učedníky. Jakou slanost měl na mysli a jak pochopit jeho předchozí slova o zbavení se jednotlivých tělesných částí, pokud by nás sváděly ke hříchu?

Iz 35,3-6 Jk 2,12-23 ev. Mk 7,24-37 B+S, na první pohled by se mohlo zdát, že příběh o Ježíšově uzdravení dcery syrofenické ženy je jen dalším z dlouhé řady podobných textů o zázračných uzdraveních, tak, jak nám jej interpretují bibličtí autoři.

J 21,14-18 Ef 6,10-20 ev. J 6,60-71 B+S, lidský život bývá často přirovnáván k cestě. Nastupujeme na ní v okamžiku svého narození, scházíme z ní ve chvíli své smrti. Cesty však mohou být nejrůznější: od krátkých přes středně dlouhé, až k těm nejdelším.

Iz 50,4-5 Jk 3,1-12 ev. Mk 8,27-33 B+S, průměrná slovní zásoba dospělého Čecha se pohybuje okolo hodnoty dvě stě padesáti tisíc slov. Mezní hranice součtu všech slov, které v češtině existují je potom ještě mnohem větší.

1Kr 19,3-9a Ef 4,22-5,2 ev. Jn 6,37-51 B+S, v sebezjevitelských Ježíšových slovech o chlebu života, či chlebu živém, nacházíme další spojitost s příběhem, který je zaznamenán v synoptických evangeliích.

2Kr 4,42-44 Ef 3,10-21 ev. Jn 6,1-15 B+S, všechna čtyři biblická evangelia svorně, bez přílišných rozdílností, tradují svérázný příběh z doby Ježíšova působení: je jím zázračné nasycení hladovějících zástupů, které se okolo Ježíše shromáždily. Co to bylo za zvláštní událost, která vykazuje všechny znaky „přírodního zázraku“?

Ex 2,1-5 2K 12,1-13 ev. Mk 6,1-13 B+S, v dějinách křesťanské církve od jejích samotných prvopočátků až do nejžhavější současnosti můžeme vysledovat stále přítomné napětí mezi úsilím a snahou o řád, který vede k institucionalizaci jejích projevů na straně jedné, a na straně druhé zůstává živelné a charismatické jednání některých, či dokonce celé části, jejích představitelů.

Pl 3,22-26 2K 7,8-13 ev. Mk 5,21-43 B+S, v souvislosti s biblickým textem o zázračném uzdravení dcery Jairovy, který je proložen dalším příběhem o uzdravení ženy trpící krvotokem, mi na mysl přišel nápis, který velký český umělec František Bílek vepsal na bohoslužebný kalich Karla Farského: „Život lidský – trpký kalich času.“