Dokonalá církev pro nedokonalé lidi?

V Americe, ve městě Taunton ve státě Massachusetts, mají před kostelem velikou cedu­li s nápisem „The Perfect Church for Imper­fect People“, doslova v českém překladu „Dokonalá církev pro nedokonalé lidi“. Když jsem ten nápis uviděl, ihned mi na mysl přišla veliká míra amerického sebevědomí, se kte­rým se v USA setkáte doslova na kaž­dém kroku. Kolik stohu papíru bylo už po­psáno o americkém patriotismu, úctě k národní vlajce i respektu k náboženským tradicím? Na jedné straně zůstávají názory až nekritic­ky obdivné, na straně druhé tvrdé odmítnutí. Napadlo mě, jaké reakce by asi podobný nápis vzbudil u nás v Čechách, kdyby se objevil před některým z našich sborů? A kolik je takových, kteří by měli odvahu jej vyvěsit? O dokonalé církvi totiž víme své i my, českoslovenští husité, odchovaní tradice­mi české i světové reformace, katolického modernismu a v neposlední řadě i důkladným studiem novozákonních biblických textů.

Nevím, jak to mysleli naši američtí bratři ve víře, ale pro mne ta „perfect church“ zůstává v nebi. Jenom u Krista a s Kristem je církev vítězící a zvítězilá „perfektní“. Nenajdete ji nikde na světě, nemůžete ji ztotožnit s žád­ným konkrétním sborem, přesto by měla být výhledem i poslední metou každého církevní­ho společenství, které se schází ve jménu Páně. K dokonalosti totiž povolal svoji církev Bůh. To není žádná teologická fráze, ale Kris­tův imperativ. Kolik však nám samotným a naší církvi schází k dokonalosti, to víme nej­lépe každý z nás, pokud jsme upřímní. Já osobně bych před svým sborem raději viděl nápis: „Nedokonalá církev pro nedokonalé lidi“, možná s dovětkem: „Další informace žádejte uvnitř kostela“.

K dokonalosti máme hodně daleko. Ne tak ke Kristu, jak věřím. Ten stále zůstává vprostřed nás ve své církvi.