Kázání 12.4.2020 – Co je nového?

Sk 10, 34-43
Kol 3, 1-4
ev. Jn 20, 1-18

Na otázku: „Co je u vás nového?“ jsem se naučil podle vzoru jednoho z mých evangelických bratří ve víře odpovídat: „Kristus vstal z mrtvých.“ Používám tu odpověď už po léta a dosud mě nepřestalo bavit pozorovat reakce lidí na tak svéráznou odpověď. Jsem si vědom i úskalí, které s sebou taková okamžitá – kontaktní misie přináší. Často jen společenská fráze, konverzační floskule  o tom, co je nového, ani neočekává, že budeme odpovídat podrobným výčtem všech novinek, které jsme zaznamenali od našeho posledního setkání, je najednou nahrazena tím nejtěžším duchovním kalibrem, který jako křesťan mám po ruce. Kristus vstal z mrtvých – žhavá novinka stará dva tisíce let! Mnoho těch odpovědí od lidí stejné víry je: „To já už přece vím, ale myslel jsem něco aktuálního, něco ze současnosti, co se u vás stalo, čím žijete.“ No, žijeme tím, nabízí se odpověď, že Kristus vstal z mrtvých, kde je smrti tvé vítězství, kde je smrti tvůj osten? To můžeme přidat, chceme-li naši odpověď ještě dozdobit některou z biblických výpovědí. Pokud na takovou konverzaci tazatel přistoupí, zpravidla se začne odvíjet zajímavá teologická diskuze, která se nám stane neočekávaným povzbuzením ve společné víře. Čas od času je dobré zrekapitulovat si v přátelském rozhovoru, jak jako křesťané žijeme z Kristova zmrtvýchvstání. Když ale protistrana není o pravdivosti toho výroku přesvědčena, respektive mu nerozumí, protože zjevně či skrytě není téže víry, většinou jenom neurčitě přitaká a řekne něco ve smyslu: „Aha, to je zajímavé, nicméně, nejsem si tak úplně jistý.“ I tak však někdy, neděje se to však příliš často, překvapivě pokračuje konverzace na zvolené téma novinky o Kristově zmrtvýchvstání: „Opravdu? A jak o tom víte? Vy jste byl u toho?“ zaskočil mě jednou ten, na kterého jsem políčil svou velikonoční odpověď. Kdybych měl argumentovat tím, že jsem si o tom přečetl, bylo by to okamžitě podezřelé. „Prosím vás, pane, dneska se toho napíše, kdybych měl věřit všemu, co je psáno, dávno nevím, čí jsem, tak mi nevyprávějte svoje zážitky z četby,“ nejspíš takové by se mi dostalo odpovědi. Všimněme si, jak často se my křesťané k takové argumentaci opřené o svaté Písmo uchylujeme: „Bible říká, v Bibli se píše…“ Ano, v Bibli se toho říká mnoho, ale je to jazyk víry pro víru. Bible není šém, který když vložíme na správné místo, oživíme jím víru v do té doby netečném člověku, takhle jednoduše to nefunguje, a pokud někdy ano, což není dopředu zcela možné vyloučit, zpravidla to bývá velmi povrchní a nedlouho trvající vzplanutí, na konci kterého mnohé může zůstat v troskách, mám-li parafrázovat tento motiv vypůjčený z židovské legendy o moudrém rabbi Löwovi a jím stvořeném golemovi. Mají-li pro nás biblické výpovědi získat nějakou váhu, která bude mít vypovídací hodnotu i pro druhé, nestačí jenom  je ocitovat a takto „zatepla“ je vmést druhému do tváře – třeba tak, že řekneme „Kristus vstal z mrtvých“, ale skrze slovo – dia logos – vstoupit do rozhovoru, kde na jedné straně jsme my – lidé 21. století a na straně druhé naši dávní předchůdci ve víře, kteří nás svými slovy uvádějí do tajemství – mysteria víry. Nepodávají neměnné pravdy, ani nás neuvádí do historických letopisů, jak, kdy a kde se co stalo, ale zvou nás do světa své víry, ve které se přesvědčili o tom, že Ježíš je Kristem a že tento Kristus je živý, nezůstal ve smrti. Proto jsou evangelia tak různorodá, nezůstává v nich u jedné řeči, jednoho tónu hlasu, podobně i svědectví z apoštolských listů nepřináší jednolitý pohled a ucelenou nauku o tom, kdo je Kristus. Ale pro víru nestačí jenom setrvávat v sebezbožnějších rozhovorech nad Písmem s jeho dávnými tvůrci či pozdějšími vykladači, musíme učinit osobní zkušenost, být pohnuti, být účastni, proto, abychom uvěřili, se musíme potkat s tím, o kterém Písmo hovoří, dotknout se jeho ran, nebo alespoň k nim vztáhnout svoji ruku. To je to, o čem hovoří Petr ve svém kázání o Zmrtvýchvstalém. Nejprve posluchačům zrekapituluje jeho život a smrt, dojde i na slova o zmrtvýchvstání. Když má ale váhu řečeného podpořit něčím hmatatelným, na základě čeho mají ti druzí uvěřit, že to, co je jim zvěstováno, není jenom zbožná myšlenka, řekne: MY jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. Najednou už ne slova, myšlenky, zbožné fráze, dokonce ani modlitby: „MY jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.“ Potkali jsme se s ním, říká apoštol, v lámání chleba, pití z kalicha, byli jsme s ním. Měli jsme na něm účast. A jenom taková osobní zkušenost může dát přesvědčivost a váhu jeho slovům, ale ani pak ještě není vyhráno, že každý, kdo si takové svědectví vyslechne – opřené o váhu osobnosti vypovídajícího, uvěří. Evangelista Jan zajímavě doplňuje, až koriguje Petrovo svědectví, když hovoří o Ježíšově vzkříšení, popisuje nejprve cestu Magdalské Marie ke hrobu. Ona, napravená hříšnice, která svými vlasy pomazala Ježíše k pohřbu, je v nedělním ránu tou první, která přichází, aby oplakávala jeho smrt a dokončila smuteční obřad. Ženy jsou v těchto věcech mnohem vnímavější a citlivější, než muži. Ti, kterým řekla o tom, že je kámen od hrobu odvalený, místo účasti a piety pořádají běžecký závod, soutěž o to, kdo bude u hrobu první. Předhánějí se, kdo dřív. Vyhraje Jan, nakoukne dovnitř, ale štafetu předá Petrovi, který vstoupí do prázdného hrobu a situaci prozkoumává. Petr všechno zmapuje a oba pak odcházejí domů bez toho, aby zdrcené Marii projevili soustrast, účast na její bolesti: typicky mužské – přou se o prvenství a odejdou probrat to domů, žena jim za pozornost nestojí. A pak, když se Marie odvrací od hrobu, znovu vstoupí do jejího života Pán – Vzkříšený Kristus. Dává se jí poznat, protože on sám chce. Její víra se rodí až na cestě od prázdného hrobu. Na stejné cestě, po které chvíli předtím šli Petr s Janem a se Vzkříšeným se nepotkali. Museli počkat, až se jim dá poznat v lámání chleba a pití z kalicha. Marie je oba předběhla, nesoutěžila o prvenství, ale projevila účast, pohnutí, a Pán se jí ukázal!

Aleluja.

 

Kázání na Hod Boží velikonoční 12. dubna 2020 v Husově sboru ve Vršovicích v čase koronaviru, když byly kostely zavřené.

 

Můžete sledovat všechny komentáře k tomuto článku prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.

Komentáře nejsou povoleny.