Kázání 18.10.2020 – Fíkový strom

Iz 45, 1-6
1Te 1, 1-10
ev. Mt 21, 14-22

Uschnul ten fíkovník, nebo neuschnul, jak tomu mám rozumět? Kolik takových otázek už jsem za dobu, co jsem farář, vyslechnul… Zázraky, nejenom ty, o kterých hovoří Bible, od nepaměti vzrušovaly a rozněcovaly lidskou mysl. Když se mluví o zázraku, hned to upoutá pozornost, zázrak má zaručené „píár“ – jaksi z podstaty věci – zázrak je zázrak – miraculum, mirákl, ten lidi zaujme vždycky. Ti, kdo na zázraky věří, je budou obhajovat se stejnou vehemencí, jako ti, kteří je z pozice své „nevíry“ budou vyvracet. Pokaždé se ale nad nimi rozpoutá čilý pohyb slov, myslí; lidé jsou ochotni prokazovat jejich pravdivost i silou. Je dnes populární stylizovat různé texty, zpravidla básně, ale nejenom ty, jak by asi zněly, kdyby jejich autorem byl ten který myslitel, básník nebo spisovatel. Každý má svůj nezaměnitelný rukopis, jiná je básnička od Erbena, jiná od Seiferta. Půjčím si tuto metodu a aplikuji ji na výklad synoptického Matoušova textu o fíkovníku.

Rudolf Bultmann, německý evangelický teolog, by na to šel cestou mýtu a text by důsledně demytologizoval. Rozebral by detailně roli fíkového stromu v pozdně židovské apokalyptice, potom by se dobral hlubších vrstev a nejspíš by našel paralely se stvořitelským mýtem a jeho symbolikou stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Pravda mýtu je objektivní, říká Bultmann. Mýtus zprostředkovává vnitřní prožitek, který by jinak byl těžko sdělitelný a obecně sdílený, když Bible říká, že fíkovník na Ježíšův rozkaz uschnul, nesděluje nám autor, že Ježíš je černokněžník, protože ti se tak chovají běžně, ale že raná církev byla přesvědčena o Ježíšově mesiášském nároku, zde pochopeném v mantinelech hebrejského pojmu chochma – moudrost ukrytá od věků v Bohu, autor evangelia Matouš psal do židovského prostředí a v něm byl známý obraz fíkovníku jako symbolu moudrosti: sedět pod fíkem znamená studovat Tóru, poznávat moudrost spočívá ve schopnosti oddělit dobré od zlého.  Jestliže fíkovník uschnul – zásluhou Ježíšovou, chce tím autor říci, že Ježíš naplňuje stávající židovské pojetí spásy jako snahy osvojit si Boží moudrost, a zároveň nastoluje novou éru Ducha.

Karel Farský, zakladatel, teolog a první patriarcha Československé církve husitské, ale spolu s ním i leckterý jiný vykladač vzešlý z prostředí katolického modernismu, by nejspíš odvozoval, že během své řeči Ježíš v nestřeženém okamžiku použil skalpel, obratně zasáhl do kořenového systému fíkovníku, a když druhý den s učedníky strom opět míjel, jak tuto scénu líčí autor nejstaršího evangelia Marek, všimli si jeho žáci, že strom je suchý. Situace následně Ježíš využije, aby své žáky povzbudil k tomu, že mají svou víru opřít o dostatek tvůrčí invence, ducha, vynalézavost, která jim pomůže snášet příkoří jejich trudného údělu, který ovšem není neměnný, když se člověk přičiní, tak Pán Bůh pomůže, počítá se snaha, angažovanost, úsilí, ve kterém člověk pracuje sám na sobě pro blaho společenství.

Billy Graham, americký evangelikální kazatel by se o text opřel jistě tak mocně, až by posluchači padli k zemi, někteří by mluvili v jazycích, jiní by byli uzdraveni z momentálních neduhů, většina však zasažena hlubokou emocionální výpovědí, ve které by byli utvrzeni, že Bible má vždycky pravdu, které rozumíme, tak jak čteme a slyšíme: když strom uschnul, tak opravdu uschnul, jiný výklad nepřichází v úvahu, je to přeci důkaz Ježíšovy moci, že to Matouš popsal trochu jinak než Marek není na pořadu dne, protože se nejedná o identické události, a i kdyby ne, tak přeci Bůh je všemohoucí, může tedy nechat paralelně proběhnout jednu událost, pokaždé jinak a s jiným výsledkem, to pro něho není žádný problém, když je Stvořitel vesmíru. Smyslem biblického textu je, aby posluchači pochopili, že u Boha není nic nemožné, a že pokud dostatečně věříme, budeme i my schopni konat zázraky, jaké konal Ježíš, možná i větší, třeba i hory posouvat do moří, což Ježíš dokázal jenom se stádem vepřů. Že se tak neděje, neznamená, že je to nejde, ale že naše víra je malá.

Tomáš Halík, současný farář akademické farnosti U Salvátora, by možná zdůraznil Ježíšův apel na víru učedníků, která musí najít své vnitřní ukotvení v integritě toho, jak člověk vyznává uvnitř a jak se chová navenek, a že končí doba vnější okázalosti kultu, a nastává čas, ve kterém křesťané jako jednotlivci ponesou plody své víry tomuto světu skrze novou kvalitu myšlenek a činů a tak jej budou připravovat pro budoucí pluralitní souzvuk sebevědomých a samostatných bytostí.

Není mým cílem jmenované kazatele parodovat, na to si jich příliš vážím, chci jenom poukázat na typovou rozmanitost v řadě přístupů k zázrakům v Bibli, ale i obecně k Písmu jako takovému. Co kazatel, to jiná perspektiva, jiná zkušenost. S čím vnitřně konvenujeme, k tomu se přikláníme, ostatní poměřujeme kriticky. Někoho nadchne a osloví Billy, jiného Karel, Tomáš, Rudolf. A co si o fíkovníku myslí David Frýdl, farář ve Vršovicích, stalo se to, tak jak čteme? Odpovídám, že jsem u toho nebyl, takže nevím. Napadá mě, že to může být univerzální odpověď na každý zázrak, kterého jsme nebyli svědky. Věřím, že Ježíšova moc sahá mnohanásobně dál za možnost slovem nechat uschnout strom, na druhou stranu si říkám, proč by něco tak malicherně dětinského dělal – má Slovo, které bylo na počátku u Boha, a které bylo Bůh, podobné věci zapotřebí? Myslím, že ne! Ten příběh ve všech jeho synoptických variantách, je nám k poučení, ne proto, abychom jím šermovali před očima skeptiků, kteří se se zázraky perou. Souzním plně s výkladem svého učitele na teologické fakultě, někdejšího evangelického faráře na Žižkově Otakara Fundy, a nemám ambici přicházet s nějakým vlastním a originálním pochopením. Ježíš se hněvá na strom, který nenese ovoce, zplaněl, je bez šťávy, bez dobrých plodů, zelená se, ale to nestačí. A to se může stát i s naším věřením a naším církevnictvím, že zplaní, stane se bez chuti, ztratí to dobré, co z víry povstává. Mějte víru, učí nás fíkový strom, ale ne jen pro dobrá léta a časy k úrodě příhodné. Věřit znamená nést plody, i když není jejich čas – nést fíky, i když není čas fíků…

 

Amen

Kázání o XXIX. neděli po svatém Duchu v Husově sboru ve Vršovicích

 

Můžete sledovat všechny komentáře k tomuto článku prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.

Komentáře nejsou povoleny.