Kázání 25.7.2021 – Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte!

2 Kr 4, 42-44
Ef 3, 14-21
ev. Jan 6, 1-15

Jedu autem, cesta rychle ubíhá, když v tom můj zrak upoutá veliký reklamní poutač na kraji silnice: „Boží jídlo – Boží služba“. V první moment si myslím, že se církev, jako to už před desítkami let začala dělat ve Spojených státech, chopila marketingových nástrojů a vrhla se zlepšovat svůj značně pošramocený mediální obraz pomocí masivní PR kampaně, ale kdepak! Stačil jediný pohled na centrální nápis na billboardu a měl jsem jasno: žádná církev, ale rohlík.cz. Všechno při starém, reklama na jídlo je povolena, reklamu na duchovní služby u nás zákon zakazuje. Vzpomínka na reklamní nápis se mi vrátila do mysli, když jsem večer usedl, abych pro vás připravil kázání, a světe div se: zrovna přichází na řadu dle Ekumenického lekcionáře Ježíšovo sycení zástupů. „Tak to jdem domů, to je hotový,“ notoju si Sváťu Karáska a blaží mě pomyšlení, že kázání mám v kapse, „káže za mě rohlík – po celý zemi.“ Nedalo mi to, a schválně jsem si aktuální kampaň rohlíku.cz vygooglil. Jejich kreativec musí mít zcela určitě nějaký duchovní background. Jinak by přeci k reklamě na salát nevymyslel: „ráno v zemi, večer v obloze.“ Takový nápis by slušel nejen salátovému poli, ale i lecjaké rozptylové loučce, či rovnou jako nápis nad hřbitovní bránu. Začetl jsem se, a mezi reklamami rohlíku našel opravdové náboženské perly: nejenom Boží jídlo, dokonce i „Boží maso“, hledal jsem, jestli najdu i Boží tělo, ale to zatím v nabídce není – asi úzkoprofilový sortiment pro omezený počet konzumentů, ale slogan „Pomáháme lidem jíst a žít lépe“, by s drobnou modifikací našel své uplatnění i pro církev, stačilo by ve slově „jíst“ škrtnout „s“ a do reklamních letáků na církev ponechat ve znění: „Pomáháme lidem jít a žít lépe.“ Něco by prošlo i bez úprav: třeba právě to „Boží jídlo“. K němu má rohlík podtitul „které jinde na jednom místě nekoupím.“ To bych klidně dal na vrata kostela jak je a ještě s upozorněním velkými písmeny: „dnes akce: u nás ZDARMA.“ „Boží služba“ – v církevním jazyce to spojujeme v jedno slovo „bohoslužba“, nese u rohlíku titulek: „která lidem zjednodušuje nakupování i život.“ To bych proškrtal na: „bohoslužba, která lidem zjednodušuje život.“ Tak jsem si notnou chvíli hrál s reklamními slogany, a když jsem se chtěl znovu vrátit zpátky do hájemství Božího slova, nedalo mi to a na mysl mi přišel další perex na dílo církve inspirovaný rohlíkem. Co takhle reklama na kostel: „Boží jídlo – Boží služba – Boží slovo.“ A podtitul: „Akce tři v jednom, zadarmo jste dostali, zadarmo dejte Mt 10,8. – doporučují čtyři z pěti farních úřadů“ Už vím, co budu dělat, až mě propustí církev ze služby: nechám se zaměstnat u rohlíku.cz! První bude můj scénář, který začne široko formátovým záběrem na krajinu v blízkosti Tiberiadského jezera. Ježíš kráčí s učedníky, slunce se dotýká horizontu a červánky se zrcadlí na vodní hladině. Ježíš se rozhlédne po početném zástupu, a potom položí Filipovi otázku: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“ Filip z torny vytáhne mobilní telefon a zapne aplikaci se slovy: „Přece na rohlíku.cz – Boží jídlo, Boží služba, a nemusíte ztrácet čas ve frontě!“

Když od apokryfních ztvárnění upřeme pozornost zpátky k samotnému obsahu evangelních zpráv o zázračném nasycení tisíců, nelze neupozornit na jednu ze zásadních obtíží v dnešním pohledu na tuto veskrze zázračnou událost, jejíž předobrazy je ovšem možné najít na několika místech ve Starém zákoně, především v příbězích Elijášova žáka – proroka Elíši: tak masivní zázrak, ve kterém by ze zlomku, téměř z ničeho, bylo nakonec sklízeno do košů plných nalámaných dílů chlebů, to přesahuje jakoukoliv myslitelnou zkušenost: kdo to neviděl neuvěří, a obávám se, že by neuvěřil ani ten, kdo by to viděl. Vždyť z učedníků tam podle podání evangelistů byli všichni, a ti samí autoři potom dokladují, že když přišlo na „lámání chleba“ v případě Ježíšova procesu, rozutekli se Ježíšovi žáci do jednoho a strach jim vydržel až do Letnic. Ale ten zázračný příběh není součástí evangelií proto, abychom si mysleli, že Ježíš tady vytváří skupinu jakési „paralelní polis“, ve které budou zázraky jako housky, tedy rohlíky, na krámě, že stačí věřit víc a víc a budeme svědky podobných kousků, které ve výsledku například vyřeší problém podvýživy, té největší hrozby světového zdraví. Evangelisté nám dosvědčují víru v Ježíše jako Krista, toho, se kterým do našeho života vstupuje zázrak Boží lásky. Ano, s Ježíšem přichází do tvého života zázrak, ne jeden, ale zázraky, tisíce zázraků, které se stanou, když víru máš. Ty zázraky se stanou, i když víru nemáš, jenom je bez ní neuvidíš – a to je, podle mého, podstata sdělení dnešního evangelia o zázračném sycení. Evangelista nás nechce ohromovat tvrzeními o tom, jaký byl Ježíš superstar, když rozmnožil zázračně pět chlebů a dvě ryby mezi tisícihlavé zástupy hladových. Tím jádrem sdělení opravdu je ten nepatrný zlomek, ta nicka, ten počáteční drobek, který se ale proměňuje pod Ježíšovýma rukama. U evangelisty Jana jsme to nečetli, ale v synoptickém podání téže události je zaznamenán i Ježíšův apel na učedníky: „Dejte jim jíst vy!“ To je konkrétní ježíšovská výzva, která má být povzbuzením k aktivnímu hledání východiska nikoliv v čekání na zázrak, který stejně jako Godot nikdy nepřijde, ale může přijít zázrak účinné lidské pomoci posvěcené Božíma, Ježíšovýma rukama. Víra otevírá oči, abychom viděli zázraky v obyčejných, i nepatrných a okrajových věcech, tam totiž zázraky klíčí – až za zrakem, za tím, co je na první pohled neviditelné, nepatrné. A také, abychom tyto nicotné, obyčejné a okrajové věci přijali za své jako to jediné správné východisko. Moc nám toho nezbývá, možná už nemáme v košíku ani těch pět ječných chlebů a dvě ryby, ale i s tím zlomkem, můžeme ještě být svědky Ježíšova zázraku: tehdy, když se my sami necháme Ježíšem zlomit, rozpůlit, rozdat, vydat pro druhé – neschovávat si tu hrstku sami pro sebe: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte!“

Amen

Kázání 25. 7. 2021 o IX. neděli
po svatém Duchu v Husově sboru ve Vršovicích