Kázání 16.6.2019 – Nejsvětější Trojice
Př 8, 1-3. 22-31
Ŕ 1, 1-6
ev. Jn 16, 12-15
Neděle jdoucí po Hodu Božím svatodušním je nedělí Nejsvětější Trojice. Dětem na výuce náboženství kladu na srdce: „neplést si Nejsvětější Trojici se Svatou rodinou.“ Zde překvapivě i leckterý zkušený církevník zaváhá, a nemusí to být jenom dítě, aby na otázku: „Kdo tvoří Nejsvětější Trojici?“ odpověděl: „Maria, Josef a malý Ježíšek.“ Tak tedy znovu, abychom si to ujasnili, zopakovali a utvrdili: Nejsvětější Trojicí je myšleno v klasickém křesťanském vyznávání věčné společenství mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Tito tři, kteří jsou jedním a týmž Bohem, se nám dávají poznat různými způsoby a lidská náboženská zkušenost na tato různá poznávání jednoho Boha odpovídá učením o Nejsvětější Trojici. Jakmile kazatel zmíní ve své promluvě učení, hned nám na mysl přijde obava, že to bude něco náročného, složitého, „a proč se v neděli ráno učit?“ Nebojte se, učit se nebudeme, i když byste možná byli překvapeni, jak barvité, zajímavé i dramatické byly dějiny utváření křesťanského dogmatu, do toho se však dnes pouštět nechci, jenom si v souvislosti s učením o Trojici dovolím připomenout, že ten, kdo mě do něho na teologické fakultě uváděl – Zdeněk Kučera včera zemřel. Příznačné pro teologa, jehož opus magnum byla třídílná Trojiční teologie, že zemřel den před svátkem Nejsvětější Trojice. Už toho o Trojici ví víc, než co kdy o ní napsal a celý svůj dlouhý profesní život na katedře systematické teologie učil nás, svoje žáky. Už není jako my v zrcadle, jen v hádance, už je tváří v tvář a patří na Boží slávu. Shodou okolností seděl tady v těch lavicích vršovického Husova sboru, když jsem já jako bohoslovec poprvé vystoupal sem na kazatelnu a s hrdlem sevřeným ostychem a trémou vedl odtud řeč ke shromážděnému církevnímu publiku. Bylo to tenkrát v polovině devadesátých let moje první vystoupení z kazatelny kostela, o kterém by mě ani ve snu nenapadlo, že v něm budu tolik let farářem. Dostalo se mi za to následně druhého dne od profesora Kučery pochvaly před shromážděným auditoriem mých spolužáků z ročníku, ve které můj projev kladně kvitoval. Co by asi řekl teď ze své pozice patření na Boží slávu na mé lopocení se s biblickými texty, které nás odkazují k tajemství, že jeden Bůh je Otcem, Synem i Duchem? Spoléhám na shovívavost, kterou vůči mně projevil už tenkrát, a věřím, že stejně a mnohem víc shovívavě přehlédl i jeho Trojiční teologii ten, do jehož náruče zesnul. „Tak koho tady máme na přezkoušení z trojiční teologie, kdo tu ještě nebyl?“ ptá se Nejsvětější Trojice v nebi, a vyvolá profesora Kučeru, aby předstoupil před trůn Božího majestátu. Dnes je přezkoušení mého učitele, ale záhy se můžu dostavit i já, nebo vy, kteří jste stálými či jenom příležitostnými posluchači mých promluv, a Bůh se zeptá: „Co jste se o mě naučili? Co o mně víte od svých kazatelů, farářů, učitelů dogmatu, bratří a sestry ve sboru, v církvi?“ Jak budeme odpovídat – Bůh suď. Nevím, jestli si ještě na věčnosti vzpomeneme na Krédo, mně to dělá problémy někdy už i tady na zemi, že se do jednotlivých jeho článků zamotám a nemít obřadní příručku, tak nevím jak ven. K tomu mě ale můj učitel dogmatiky odkazoval – držte se Kréda, naučte se ho zpaměti, samozřejmě nejprve v rodné řeči, ta je základem, potom protože budete absolventy bohosloví, byste ho měli znát alespoň v jedné latinské verzi, a konečně ti nejlepší z vás i řecky. S krédy, která mají být sumářem trojičního učení, je jistá potíž v tom, že vznikala až posléze, jako reflexe církve, a proto žádné z těch klasicky používaných v církvi v Bibli nenajdeme. Ostatně v Bibli nenajdeme ani žádné učení o Trojici ve smyslu nějakého uceleného výkladu, který by nás zevrubně seznamoval a uváděl do toho, jak je Bůh Otcem, Synem a Duchem, jaké jsou mezi nimi poměry, a už vůbec tam nenajdeme to, co se do tohoto učení dostalo z antického práva, a sice všechny klíčové termíny nauky o Trojici, jakými jsou přirozenost, podstata, osoba. Bible nic takového neřeší, ale jaksi samozřejmě, jakoby mimoděk, počítá s tím, že Bůh je jeden a střídavě o něm hovoří jako o Otci, Synu a Duchu. Tento Bůh Otec má Syna Ježíše, ale Ježíš není druhý Bůh, je to stále jeden a ten samý Bůh jakým je Otec. Já a Otec jedno jsme, slyšíme od Ježíše, který mezi řečí odpustí hříchy, vzkřísí z mrtvých a vystoupí na nebesa, což jsou věci, které jsou běžným smrtelníkům zapovězeny. A o Duchu svatém je řečeno na stránkách Bible ještě méně, zato všechno, co tam o něm je, je naprosto zásadní povahy. Duch je přítomný na počátku, při stvoření, prosí o něho král David, když volá k Hospodinu: „Ducha svého svatého mi neber,“ o Duchu je řečeno, že se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním a přichází na pomoc naší slabosti, což rozhodně není maličkost a zanedbatelnost, jestliže za nás prosí ten, který byl při stvoření. Snad nejvíc nám z biblických autorů tajemství Nejsvětější Trojice přibližuje apoštol Pavel. Dobře se ta pasáž v Bibli hledá a zapamatuje, protože je to úplný začátek Pavlova listu do Říma. Ne nadarmo si výklad tohoto listu vybral Martin Luther, aby na něm vysvětlil základy reformace. Pavel se hned zkraje představí jako Kristův služebník vyvolený ke zvěstování Božího evangelia – a potom v rychlém sledu následuje všechno to, co o staletí později bude mnohem složitěji řešit celý zástup teologů, církevních otců i těch, kteří za své postoje byli z církve vyobcováni: Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. V tom textu, o kterém věřím, že je Pavlovou vstupenkou, když ne do nebe, tak alespoň do síně slávy nebeských teologů, je totiž úplně všechno o tom, jehož svátek dnes připomínáme: Boha Otce, který je Stvořitelem, Boha Syna Ježíše Krista, který je Vykupitelem a Boha Ducha svatého, který je Posvětitelem. Jedinému Bohu buď sláva!
Amen
Kázání v neděli 16. 6. 2019 v Husově sboru ve Vršovicích
Můžete sledovat všechny komentáře k tomuto článku prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.
Komentáře nejsou povoleny.