Kázání 22.9.2019 – Nepoctivý správce

Am 8, 4-7
1Tm 2, 1-7
ev. Lk 16, 1-13

Podobenství o nepoctivém správci je jednou z největších hádanek, ale i pastí nastraženou na čtenáře, vykladače a především kazatele Božího slova, na kterou můžeme v Novém zákoně narazit. Jedná se o text nesnadný k pochopení jak po stránce obsahové – musíte ho číst pomalu a uvážlivě, abyste vůbec rozpoznali, jaká je zápletka příběhu nepoctivého správce, poté ale přichází ještě složitější věc, a sice: přijít na to, co je smyslem tohoto Ježíšova podobenství, pochopit, proč Ježíš říká, to co říká, a jaké si z toho vzít poučení. Že je toto nesnadné podobenství obsahem pravidelných kazatelských cyklů, což znamená, že se jím kazatelé a jeho posluchači mají opakovaně zaobírat, přičítám tomu, že je žádoucí, abychom se v poznávání Božího slova tříbili, abychom neupadali do pocitu bohorovné přezíravosti, že už všechno víme, je nám všechno jasné, a že věci v Božím slově obsažené jsou křišťálově průzračně a pochopitelné po prvním přečtení. Není tomu tak a důkazem je toto podobenství. Pojďme se tedy ponořit do jednoho z nejpodivuhodnějších biblických textů. Začínáme vystupujícími osobami v něm: první je boháč, druhý správce jeho majetku. Správce je obviněn – nevíme kým, že špatně hospodaří. Jeho zaměstnavatel si ho zavolá a sdělí mu, že nadále nemůže spravovat jeho majetek. Správce poté přemýšlí, jak naložit se životem: je k sobě upřímný, přizná sám sobě, že na práci není, rukama se tedy živit nebude a žebrotou chodit se mu také příčí. Vymyslí tedy plán na záchranné lano do nového zaměstnání. Ví o lidech, kteří jeho zaměstnavateli dluží. Ty nepoctivý správce navede, aby zfalšovali směnky tak, aby jejich dlužné částky byly menší než ve skutečnosti. Tyto zfalšované dlužní úpisy založí do evidence svého zaměstnavatele, čímž svou předešlou nepoctivost ve správě cizího majetku ještě umocní. V našem právním řádu je na takové jednání paragraf 220: povinnost při správě cizího majetku. Jeho porušení je posuzováno jako trestný čin. Člověk, který se takového jednání dopouští dnes, i před dvěma tisíci lety, kdy se biblické podobenství odehrává, jedná protiprávně. Současná trestní sazba se pohybuje od šesti měsíců odnětí svobody až na pět let. Tolik příběh podobenství, které je popisem nemorálního, odsouzeníhodného konání. Čekali bychom odsudek a pohoršení, místo toho 8. verš říká: „Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě“. Pánem je myšlen Ježíš. V tu chvíli vybuchuje v řeči podobenství šrapnel: Jak je možné, že Pán chválí zločince. Tam je další past nastražená na nás, a ve shodě s řadou biblických vykladačů se domnívám, že ji záměrně položil samotný Ježíš. Napětí mezi zjevným nemorálním jednáním a naopak morálním vyústěním podobenství je nastaveno na maximum. Je to s oblibou používaný trik, který má posluchače přivést k větší vnímavosti, má v nich vzbudit emoci, napětí, máme se ptát: jak je to možné? Podvodník jako morální vzor? Ne, pochvalu nesklízí nepoctivec za svoje jednání, ale za prozíravost. To, co na něm Pán oceňuje, není jeho protiprávní jednání, ale prozíravost s jakou tak činí. Jak nezvykle právě toto podobenství dnes rezonuje s jednou aktuální kauzou hospodářského charakteru, ve které také jde o neoprávněné přisvojení si finančních prostředků, ne v řádech měr oleje a obilí, ale milionů eur: „Pán pochválil toho nepoctivého správce.“ Dosaďme si za toho nepoctivce konkrétní tvář a nechme to spojení na sebe v plné váze dolehnout: Ježíš ho pochválil, a dodejme – ne za jeho nepoctivost, ale za jeho prozíravost. Ježíš rád provokuje, boří zaběhnuté pořádky a nebojí se jít jakkoliv proti proudu. I ten nepoctivec může být v něčem inspirativní. A i za takové máme prosit, modlit se za ně a brát si je za příklad, když to nejde v tom špatném, co konají, tak pro jejich nasazení pro věc. Ale nechci udělat z výkladu podobenství politikum, to bych se chytil do nastražené pasti podobně, jako už mnohokrát před tím. Vyšlo najevo, že ve skutečnosti je toto podobenství Ježíšovou polemikou z esénským bratrstvem, což byla uzavřená náboženská komunita vyznávající přísný dualismus mezi světlem a tmou, čistým a nečistým. Eséni měli zapovězeno jakkoliv se stýkat s nečleny své komunity a cokoliv přijímat od okolního světa. Ježíš proti takovému vyhraněnému náboženskému separatismu vystupuje a za příklad prozíravosti dává nepoctivého mamonáře. Tím i nás nabádá, že se nemáme pro svoji víru segregovat, vylučovat, štítit těch, kteří nejsou jako my, protože i ti, ač s nimi jejich způsob života a filosofii nesdílíme, mají svá pozitiva a ve věci hříchu jsme všichni na stejné lodi: tedy pod zorným úhlem Boží milosti. A tady se už dostávám k nesnadné explikaci Ježíšova podobenství. První v ní je kontakt s okolím: i nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele. Jinak řečeno – nebojte se opouštět bezpečný přístav víry a i v jiných vodách navazovat vztahy, přátelství, komunikaci i mimo okruh své bezpečné a přátelské zóny. Všude tam žijí lidé, pro které můžeme být často prvními vyslanci Ježíšova poselství o naději. Druhou důležitou věcí, která už je přímou polemikou s nepoctivým jednáním správce, je výzva být věrný v maličkostech, protože to vede k věrnosti ve velkých věcech. Nebo jinak: když nejste vnitřně poctivými v malých věcech, nejste poctivými v těch velkých a zásadních. Tedy shrnuto: prozíravost neznamená oddělení se od druhých, ale naopak nasazení pro druhé včetně těch, kteří nejsou „jako my“. A věrnost v maličkostech je znamením věrnosti ve velkých věcech. „Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte,“ učí nás Ježíš správný přístup nejen k majetkovým záležitostem. Nemáme nic, co bychom předtím nedostali. Jsme všichni více či méně nepoctivými správci, ale buďme prozíraví a udržme si přitom vnitřní integritu, ve které od malé věrnosti po krůčcích spěchejme, jděme, belhejme se co to dá, k věrnosti, kterou nám připravil Bůh.

Kázání o XXV. neděli v mezidobí 22. září 2019 v Husově sboru ve Vršovicích