Mistr Jan ve světě Matrixu

Ž 31, 14-21
2Te 2,1-17
ev. J 18, 37-38

B+S,

červenec je nerozlučně spjat s památkou velikého mučedníka Pravdy, Mistra Jana Husa. Jaká to vlastně pravda hořela tam na kostnické hranici? Ve jménu jaké pravdy vedl Mistr Jan svůj duchovní zápas? Neděli co neděli procházejí účastníci našich sborových bohoslužeb okolo reliéfu vytesaného do kamene, na kterém je zobrazen – v duchu dobové romantizující představy, kostnický mučedník. Kromě Husovy tváře jsou na tom kameni i slova: Jdem za Tebou. Napadlo mě, jestli i tato slova nejsou, stejně jako fiktivní Husova podoba, výrazem jakéhosi romantického dobového přesvědčení. Vždyť kam máme jít za Husem? Od smrti tohoto středověkého učence, teologa a ex-komunikovaného katolického kněze uplyne letos předlouhých 588 let. Za tu dobu se svět i církev změnily k nepoznání. Hus svůj zápas vedl v intencích doby doznívajícího středo-věku. Zdaleka to nebyla jenom Husova kritika nešvarů tehdejšího světa, bytostně provázaného se světem církve. Na pozadí Husova sporu můžeme vidět naprosto zásadní scholastický rozpor mezi tzv. nomina-lismem a realismem – tedy spor o jevy. Je skutečnost taková, jaká se nám jeví, anebo je to pouhé zdání – jména a označení, kdy pravá skutečnost je ukryta v idejích, které jako jediné si drží postulát pravdivosti? Snad z každého popularizačního úvodu do základních filozofických myšlenek známe příklad o koni a „koňovitosti“. Je kůň, tak jak se nám jeví, skutečným koněm, anebo je pojem kůň a jeho viditelné vyjádření pouhým označením, jménem (nomen), kdy skutečnost je ukrytá v jakési „koňovitosti“? V takovém myšlenkovém rámci uvažoval Hus
a jeho doba. Hus byl realistou. Tedy realistou ve scholastickém slova smyslu. Nebyl přesvědčen o koni, který tady je a zítra být nemusí – o zvířeti, které na sebe bere nejrůznější podoby. Tím skutečným byla pro Husa „koňovitost“ – myšlenka koně, která se zrodila u Boha. A stejně tomu je, podle Husa i jiných středověkých realistů, s veškerenstvem jevů. Pravdu, za kterou umíral Hus, pochopil tento velikán evropských dějin jako hodnotu vstupující do našeho jevového hemžení z jiného světa – ze světa pravé skutečnosti, kde vedle sebe existuje myšlenka koně, stejně jako myšlenka člověka, myšlenka Dobra, Pravdy a Krásy. Toto Boží myšlení se v našem světě pokřivuje, stejně, jako se láme světlo v optické čočce. V tomto pochopení vlastního života i světa se potom dočasná trýzeň doby i těla jeví jako záležitost druhotná. Pro takovou myšlenku Pravdy má cenu i položit svůj život, protože život v „nepravdě“ pozbývá svého smyslu i kvality. Byl jsem před nedávnem na současném kasovním trháku hollywoodských studií Matrix Reloaded. Je to film, který řečí ultramoderních technologií, znovu otevírá staletý spor o pravou povahu jevů v nás i kolem nás. Kostnická hranice před téměř šesti staletími je jen jedním z mihotavých světélek, osvěcujících tento spor, který se jako červená nit vine celými lidskými dějinami. Středověk měl své Mistry Jany, současnost – možná devalvovaná – má hrdiny jako Neo, Morpheus či Trinity.
Jít za Husem znamená znovu se tázat po smyslu věcí, jevů, našeho konání. Husovské zaujetí pro Pravdu je zaujetím pro věci Boží, které se tajemným způsobem prolínají do našeho viditelného světa.

Amen.

Kázání 6.7.2003 v Husově sboru ve Vršovicích ve výroční den upálení Mistra Jana Husa.