Kázání 23.6.2019 – Nejen o dvou stavitelích
Iz 55, 10-13
1K 15, 51-58
ev. Lk 6, 39-49
Podobenství o dvou stavitelích tvoří závěr Ježíšovy řeči, která tvoří jakousi Lukášovu obdobu Kázání na hoře z Matoušova evangelia. U Lukáše nehovoří Ježíš na vyvýšeném místě, ale na rovině, někdy se také nazývá tato část evangelia jako Ježíšovo kázání na poli, na místě rovném. Tato řeč je zakončena sledem podobenství, z nichž nejznámější je to poslední řečené – o dvou lidech, kteří stavěli své domy. Ještě předtím však předchází sled krátkých „mikropodobenství“, která jsou zajímavá tím, že to jsou podobenství vystavěna důsledně na půdorysu vztahů já-ty, řeší se v nich interakce dvou lidí, opozit, ve kterých na obou stranách je pokaždé člověk a v centru pozornosti jsou jejich vzájemné vztahy. V prvním z nich to jsou dva slepí lidé. Ježíš klade otázku, zda může slepý vést slepého, a odpovídá na ni zase otázkou: „Nepadnou oba do jámy?“ Slepý potřebuje vidoucího, aby jej vedl a vyhnul se tak nebezpečí pádu do propasti, vidoucí potřebuje slepého, aby mohl vést. Problém nastane v okamžiku, kdy vidoucí záměrně vede slepého do jámy. Pro tento případ ale platí jiné podobenství – o lživých prorocích, kteří přicházejí v rouše ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Vlci a ovce, slepí a vidoucí – protipóly, dvě strany, odehrává se mezi nimi interakce, ze které má pro nás vyplynout poučení. Jaké? Nechat se vést tím, kdo vidí, ne tím, kdo je slepý, byť i jen na jedno oko ve smyslu úsloví, že jednooký je mezi slepými králem. Nespokojujme se s jednookými vůdci proto, že nejsou lidi, ani v duchovní, ani v jiné oblasti, zasažené personální nouzí. Nežli se nechat vést slepým, či sotva vidoucím, to raději nechtějme žádného a zůstaňme stát na místě. Z hlediska bezpečného dojití je to jistější, než se pochybnými průvodci nechat svést na scestí, či rovnou do jámy. Žák není nad učitele, pokračuje Ježíš, je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. Učitel a žák – další dvě opozita a interakce mezi nimi. Jeden vyučuje, druhý je vyučovaný. Jeden hovoří, druhý naslouchá. Někdy mám dojem, že žijeme v době příliš sebevědomých žáků a málo sebevědomých učitelů. Hranice mezi nimi se pak snadno překračují tak, že ve výsledku ani nevíme, kdo je učitel a kdo je žák. Přitom platí, že žák není nad učitele. Je-li žák výborný, potom po absolutoriu bude jako jeho učitel. Bude je ale čas budoucí – futurum: bude, když se bude učit, a když získá dovednosti a zkušenosti, které má jeho učitel. Pak přestane být žákem, bude roven svému učiteli, a je-li skutečně výborný, tak ho třeba i předčí, to všechno ale teprve v budoucnosti. Poučení z toho? Važme si dobrých učitelů a snažme se být, když ne výbornými, tak alespoň dobrými žáky. Dobrými znamená v klasifikaci s hodnocením „za tři“. Trojka je dobrý výsledek, ujišťuji o tom dnes a denně své děti i sám sebe, výsledek průměrný, středový, zkrátka dobrý. Dobrý člověk, a i ten se v dnes citovaných Ježíšových podobenství objevuje, je na dnešní klasifikační škále ten, který má za tři. Není ani výborný, ani chvályhodný – chvalitebný, ale dobrý. Věřím na dobré lidi, nejen, že dobrý člověk ještě žije – v řádech jednotlivců, ale že většina živých lidí jsou lidé dobří. Nejsou ani výborní, ani nedostateční, jsou uprostřed, tedy dobří. Z tohoto pohledu dobrý člověk má stejně daleko k tomu být výborný, stejně jako nedostatečný. Záleží na něm a na tom, koho má za učitele, kdo je mu vzorem, koho následuje, od koho a čemu a jak se učí, protože až se vyučí, říká Ježíš, bude jako jeho učitel. Važme si svých učitelů, nejenom těch dávných ze školy, ale každého z naší současnosti, od koho se můžeme něčemu dobrému naučit, když to zvládneme alespoň za tři, budeme opravdu dobrými. V dalším podobenství, které obsahově souvisí s podobenstvím o slepých, ale věcně má souvislost i s připomínkou učitelů a jejich žáků, je absurdně vypointovaná metafora, ve které jsou v centru pozornosti ti, kteří si všímají třísek v očích těch druhých, ale trám ve vlastním oku nepozorují. Trám v oku zabraňuje vidění. Mít předmět velikosti trámu v zrakovém čidle znamená nevidět, být slepý. V tom se jedná o rozvedení původního podobenství o slepých. Lidé s trámy v očích, kteří si všímají třísek v očích druhých, jsou sami slepí. Pro vlastní slepotu nejsou způsobilými posuzovat kvalitu zraku druhých. Nejprve musí zahájit vlastní léčbu, a teprve po jejím úspěšném absolvování, až se uzdraví, až se vyučí, až se stanou dobrými, pak se mohou pustit do léčby druhých. Kvalita se pozná podle výsledku. Zde přicházejí Ježíšova slova o „dobrém“ člověku. Strom se pozná po ovoci, dobrý strom po dobrém ovoci, dobrý člověk podle toho, že vynáší z dobrého pokladu svého srdce to dobré. Určitě mezi to dobré nepatří závist, pomlouvání, povýšenost, pýcha, vychloubání se, nepatří tam ani klevety a prázdné řeči beze smyslu. Když se toho dopouštíme, dáváme průchod tomu zlému v nás, přestáváme být dobrými a nebezpečně se překlápíme na samou hranici dostatečnosti, ba i za ní. „Ústa mluví, čím srdce přetéká,“ říká Pán Ježíš dobře míněnou radu, jak v životě absolvovat na trojku: jak být dobrým člověkem. Apoštolská rada k tomu zní: „být rychlý k naslouchání, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.“
A konečně přichází závěrečný obraz dvou stavitelů – i ten se odvíjí od motivu naslouchání, naslouchání tomu, co nám říká Bůh. Ten, kdo mu naslouchá, je podoben muži, který chce postavit dům, proto nejprve kopá, hloubí základy a klade je až tehdy, když dosáhne pevného podloží – skály. Oproti tomu, kdo se s hloubením nezdržuje a hned staví na nezpevněném základu, jeho stavbu vezme voda, a nemusí být ani nijak velká. Kopat, hloubit a zakládat v nelehkém terénu znamená vydat ze sebe mnoho. Jedná se o proces, který trvá dlouhý čas a nese sebou nejedno sebezapření. „A tak, moji milovaní bratří, ale i sestry, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“
Amen
Kázání o II. neděli po svatém Duchu 23. 6. 2019
v Husově sboru ve Vršovicích
Můžete sledovat všechny komentáře k tomuto článku prostřednictvím kanálu RSS 2.0. Both comments and pings are currently closed.
Komentáře nejsou povoleny.