Kázání 18.4.2021 – Patřit na Vzkříšeného

Sk 3, 12-19
1J 3, 1-7
ev. Lk 24, 36b-48

Po svědectví evangelisty Jana o zjevování Vzkříšeného Krista učedníkům, které jsme slyšeli v kázání minulé neděle, slyšíme dnes to samé v podání autora Lukášova evangelia. Základem toho poselství je: Kristus žije, Ježíš je živý, byl vzkříšen. Když z Ježíšova příběhu tuto větu škrtneme, rozpadne se nám ten příběh na tisíce kousků, které možná pro někoho mohou být zajímavé, ale víru z nich nesložíme. Apoštol Pavel správně rozpoznal vzkříšení jako klíčové pro víru. „Nebyl-li Kristus vzkříšen, je vaše víra marná,“ říká na adresu těch, kteří mají v dané věci pochybnost. Věřit křesťansky, kristovsky, znamená přijmout, osvojit si víru ve vzkříšení. Můj oblíbený teolog Hans Küng, shodou okolností den po letošních velikonocích zesnulý, charakterizoval víru ve vzkříšení jako radikální formu víry ve stvoření. Věříme, že Bůh je Tvůrcem všeho a že to všechno bylo stvořeno z ničeho? ptá se Küng, potom druhým, radikálním krokem takové víry je přesvědčení, že Bůh je při díle i poté, co životní procesy ustanou a to, co dříve bylo živé, se ihned začne rozpadat na prvočinitele, prach se vrací k prachu a popel k popelu. Stvoření a vzkříšení jsou dvě strany téže mince – jedné mince víry, na kterou vsadíme svůj život. Ať padne panna nebo orel, pokaždé je ve hře Boží svrchovanost – to je víra v Boží proszřetelnost. Fyzik, filosof a náboženský myslitel Blaise Pascal to ve své známé sázce o Boží jsoucnost formuloval: „vyhrajete-li, (myšleno, že Bůh JE) vyhráváte všecko; prohrajete-li, (myšleno, že Bůh není), neztrácíte nic…“ Nicotnost a ubohost vidí Pavel už v tom zakotvit naději v Kristu jenom pro tento život. „Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!“ To jsou silná a kritická slova na adresu všech, kteří oceňují Ježíše jako významnou dějinnou postavu, která pozvedla z prachu naše lidství „kousek výš“. Kdo by se držel takové naděje, bude nejubožejším z lidí. V Ježíši, říká Pavel a po něm celé křesťanské věření, nejde o nějaké pozvednutí, povznesení, duchovní či morální emancipaci, takové zboží Ježíš nenabízí. Co ale dává je záchrana, spása, ve které dochází radikální proměny náš náhled na život jaký je, čím je, co je jeho smyslem. Citovaný švýcarský teolog Küng hovořil i o tom, že kdyby si mohl vybrat, zda zvolit život s vírou, anebo bez víry, pokaždé by volil víru, i při vědomí, do jakých těžkých pozic a rozhodování ho často víra zavedla. Ale od filosofů a teologů zpátky k velikonočnímu poselství o živém Kristu! Lukášovo podání o setkání učedníků se Vzkříšeným navazuje bezprostředně na příběh Emauzských učedníků, ve kterém se dva Ježíšovi žáci setkali na cestě do Emauz se Vzkříšeným, když se jim dal poznat v lámání chleba, a oni hned poté, co zmizel jejich zrakům, ještě té noci se vrátili do Jeruzaléma, vyhledali apoštolský kruh, a ještě než se dostali ke slovu, sdělili jim přítomní apoštolové: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ V té větě je zřetelně patrné prastaré křesťanské přesvědčení o tom, že víra ve Vzkříšeného se neodvíjí od hrobových historek a historií, ale pramení ze setkání s tím, který je živý. Zde se dotýkáme jedné z nejstarších tradic v evangeliích a tato tradice je ve shodě s mnohem starším svědectvím z listů apoštola Pavla o Vzkříšeném, který se zjevuje člověku od člověka. Rozprava pokračuje, říká evangelista Lukáš. Poutníci do Emauz vyprávějí svůj zážitek, ve kterém došlo na lámání chleba, mluví o překot jeden přes druhého, když tu náhle Vzkříšený stojí uprostřed nich. A první reakce těch, kteří ještě před malou chvílí sebejistě sdělovali emauzským, že Pán byl vzkříšen? Zděšení! Jsou plni strachu a mají za to, že vidí ducha. Představme si tu situaci: dvanáct „rozhněvaných“ mužů, ve skutečnosti však jich bylo mnohem víc a dost možná mezi nimi byly i ženy, se přou o Ježíšovo vzkříšení. Každý vytahuje své eso z rukávu, každý chce sdělit svůj náhled, zkušenost, pochybnost nebo jistotu. A najednou v té hádanici samotný Kristus Pán uprostřed nich! Ten, o kterém věděli, že umřel na kříži, že byl uložený do hrobu, stojí mezi nimi. Neříká: podívejte se mi do tváře, jestli jsem to já, říká: „podívejte se na mé ruce a nohy, na ránu v mém boku,“ jak dodává evangelista Jan. „Nepochybujte, věřte, dotkněte se, přesvědčte se.“ Živý Kristus je s nimi, dává se jim cele k dispozici, mohou na něho sáhnout, ohmatat ho, přivonět k němu, políbit ho, vložit svoje ruce do jeho ran, cokoliv je napadne. Udělají to, udělali to, uděláme to my, když je Kristus uprostřed nás? Nabídli mu pečenou rybu, někdo říká, že i plástev medu, a on s nimi jedl. Za ten med ruku do ohně nedám, ale pečená ryba nejspíš byla, protože o té mluví i evangelista Jan a dokonce říká, že to byl Ježíš, který jim tu rybu servíroval a nabídnul k snědku. Ne, takhle se nechová duch, přízrak. Vzkříšený Ježíš není zombie, oživlá mrtvola, ale ani jenom zdánlivě mrtvý, který se probral k životu. Ve Vzkříšeném je plnost života, je v něm víc života, než ve všech ostatních dohromady. Je to život sám. Ty servírované pochutiny nejsou proto, aby se jimi udržel při životě, aby doplnil energetický deficit, slouží učedníkům a používá kontury toho, co mohou pochopit, na co jsou zvyklí – a tím je v dané situaci stolování, společenství. Učedníci to v tu chvíli neví, ale jsou svědky rekreace – rekreatia – znovustvoření – znovu se dát dohromady. Ve Vzkříšeném Kristu se dotýkáme spolu s nimi tajemství Božího stvoření – stvoření k Božímu obrazu, což je kvalita přisouzená v Bibli nám lidem. Patřit na Vzkříšeného znamená patřit na Boží obraz člověka v těch nejjasnějších barvách, patřit Bohu, mít s Bohem podíl. V Kristu jsme s Bohem na rekreaci, spolu s ním se účastníme našeho znovustvoření z ničeho zpátky k Božímu obrazu, to všechno při zachování základních kontur našeho já. Další specifikace k čemu v setkání se Vzkříšeným došlo, možná není: autor 1. listu Janova to popisuje takto: „Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.“

Kázání o II. neděli po velikonocích v Husově sboru ve Vršovicích