Půlnoční

Iz 62, 1-3
Sk 13, 16-27
ev. Mt 1, 1-17

B+S,

nějak v mém životě přibývá čar přes rozpočet. Ptáte se, co mám na mysli? No třeba právě toto kázání. Celý advent přemýšlím o tom, co budu kázat na půlnoční. Pro nás faráře je to den D, nebo spíše noc N. Půlnoční je totiž alespoň prozatím sázkou na jistotu, že se naše prořídlé kostelní řady zaplní v počtu řádově větším, nežli na jaký jsme zvyklí po zbytek roku. Do kostelních lavic a pod kazatelnu totiž během vánoční noci usedají lidé, z nichž velká většina oněch zbývajících 364 dní či nocí tráví na docela jiných místech, nežli v kostelech, chrámech či modlitebnách. A tak, pokud zrovna právě vy patříte do této kategorie, vězte, že nám farářům velmi záleží na tom, abychom se vám ukázali v tom co možná nejlepším světle. Vždyť se s mnohými z vás uvidím zase až za rok, a proto dojem, který si z tohoto setkání odnesete, bude dojmem, který vás bude provázet celý dlouhý rok. Vytrvalejší jedinci, kteří sem už proto víckrát nevkročí si potom tento dojem podrží až do konce svých dnů a já ze svých sil už patrně nebudu mít šanci tento úsudek napravit. No řekněte, jestli to není dostatečný důvod k tomu, aby se člověk na svůj projev náležitě připravil? Z čeho může kazatel slevit před těmi, které vidí každý týden, to si nemůže dovolit před těmi, které vidí čas od času anebo poprvé. A proto celý advent, ale ve skutečnosti už od konce léta myslím na to, jak dopadne letošní půlnoční. Mám na mysli, aby mé poselství bylo srozumitelné, jasné, abych sršel vtipem, promluvu prošpikoval co největším počtem moudrých zkušeností, příběhů ze života, pod jejichž přívalem se vám ani nebude chtít vstávat z kostelních lavic. Namísto toho se dostavují čáry přes rozpočet – jedna za druhou a já se jenom děsím, která další bude tou poslední a definitivní, za kterou bude sečteno, zváženo a rozděleno. Tak například: první předpoklad úspěchu vštěpovaný budoucím adeptům kazatelského řemesla od prvních ročníků univerzitních studií – půlnoční kázání nechť je připravováno důkladně a v dostatečném předstihu. Skutečnost – celý advent jdu z jednoho kola do druhého a na přípravu půlnočního kázání mi zbývá čas od půlnoci do tří hodin noci předešlé. Předpoklad druhý – poselství biblických textů nechť je vybíráno uvážlivě. Člověk neznalý složitosti biblické problematiky může snadno upadnout v omyl neporozumění. Namísto výčtu složitých rituálních předpisů, modliteb a rodokmenů se doporučují příběhy notoricky známé – například o tom, jak se narodil Ježíšek v betlémské stáji. Skutečnost – zrovna na tuto noc církev svým kazatelům uložila, aby kázali na Ježíšův rodokmen z počátku Matoušova evangelia. To je jedna z kazatelsky nejobtížněji uchopitelných biblických pasáží vůbec, kdy vypracovat na ní srozumitelnou homílii je srovnatelné s nočním výstupem na Sněžku. Když se k výše uvedenému přidají ještě skutečnosti, že farář trpí chronickou vyčerpaností, je náhle postižený virózou, rýmou či náběhem na infarkt, který utrpěl v přeplněném Kauflandu, když mu bankomat odmítl zpátky vydat bankovní kartu s beztak záporným kreditem, je potom jeho jediným východiskem odhalit karty a poctivě přiznat všechny ty čáry přes rozpočet. Proto tak činím a na rovinu vám říkám, že těch čar přes rozpočet je v mém životě i práci víc než dost. Kolikrát jsme překvapováni souhrou okolností, jejichž výsledkem je jedna velká tlustá čára napříč našim původním záměrům, rozpočtům a předpokladům. Troufám si říct, že je to obecně lidská zkušenost, společná každému člověku bez rozdílu věku, postavení či vyznání. Čáry přes rozpočet zažíváme každý. Ve svém zaměstnání, ve svých vztazích, ve společnosti, kterou tvoříme, v politice, v lékařských zprávách o našem zdravotním stavu – tam všude se s nimi potkáváme a jsme nuceni, někdy i ze dne na den a z hodiny na hodinu se s nimi vyrovnávat. Podobná byla i zkušenost biblické dívky Miriam z Nazaretu, kterou si vyhlédnul vážený potomek z Davidova rodu tesař Josef, který se do ní zamiloval a chtěl jí přijmout za svojí manželku. Určitě plánovali svatbu, těšili se na společný život, který by byl potvrzen příchodem jejich potomků. Namísto toho přichází někdo jiný – Duch svatý, který Miriam přivede do jiného stavu a Josef najednou musí řešit, jak z ošemetné záležitosti s těhotnou snoubenkou se ctí vycouvat. Pro oba to musela být čára přes rozpočet. Když se to jakžtakž vyřešilo andělským ujištěním, že se nejedná o nevěru ani předmanželský sex, následuje neméně traumatizující zkušenost porodu ve stáji pro dobytek. A jakoby se ty čáry přes rozpočet v Mariině životě čím dál víc stupňovaly. Josef umírá ještě dřív, než chlapec vyroste. Ježíš sice roste zdárně ale pro řemeslo nakonec stejně není, protože veškerý svůj čas tráví chozením od města k městu za doprovodu dvanácti podivných existencí. Nakonec se stane obětí komplotu v zkonstruovaném soudním procesu a je jako nevinný odsouzen na smrt. A pokračuje to i po jeho smrti, kdy ten, který měl být dávno mrtvý najednou žije. Když tak přemýšlím o těch biblických událostech, docházím k přesvědčení, že to je všechno jedna velká čára přes rozpočet. Věci nabírají zcela jiný směr, nežli jaký by člověk zamýšlel. Je to však směr Božích událostí, za kterými můžeme ve víře spatřit toho, který navzdory rozpočtovým schodkům může naší závěrečnou životní bilanci vyrovnat. Tím který to může učinit není nikdo jiný, nežli ten, jehož narození si dnešní noc připomínáme. Přál bych si, aby On sám byl tou naší největší životní čárou přes rozpočet.

Amen.

Kázání o Půlnoční 24.12.2004 v Husově sboru ve Vršovicích.