Dopis bratrovi

Milý bratře,

děkuji za Váš dopis, ze kterého ke mně promlouvá nejenom Vaše obava o církev, ale zároveň poznávám, že máte tuto církev skutečně rád. Co říci k uvedeným skutečnostem? Jak správně postihujete, jedná se o závažné věci, které nás, kteří Církev československou husitskou považujeme za svůj duchovní domov hluboce zarmucují a naplňují oprávněnými obavami o její další směřování v jednotě a lásce. Protože jste svůj dopis rozdělil do několika bodů, pokusím se na každý z nich odpovědět podle způsobu, který jste sám zvolil:

POSTOJ PATRIARCHY V ZÁLEŽITOSTI ZVEŘEJNĚNÍ PODEZŘENÍ Z NEPOŘÁDKŮ V CÍRKVI

Bratr patriarcha vyslovil v médiích závažná obvinění konkrétních lidí a skutečnosti, které shledává jako nepoctivé. Jím uvedené nepoctivosti zahrnují sféru hospodářskou i duchovní (záležitosti týkající se hospodaření v brněnské diecézi: mimo jiné převody pozemků na společnost s ručením omezeným, nepřiměřené ekonomické výhody jednotlivců do záležitosti zainteresovaných ad; další obvinění se týkalo hospodaření v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a tamní praxe zpoplatňování duchovních obřadů pro cizince částkou 10.000Kč údajně vykazovanou jako pronájem chrámového prostoru – to vše za asistence místního faráře; další obvinění zpochybnilo hospodaření organizace ENYA, prostřednictvím které byla obětem povodní z léta 2002 přiznána dotace ze zahraničí ve výši 12 000 000 korun. Tyto a mnohé další věci patriarchou uvedené jsou natolik závažné, že zůstává otázkou – kterou spatřuji jako meritum věci, proč se ve snaze o nápravu neobrátil nejprve na biskupy v dotčených diecézích a poté na církevní kontrolní orgány? Pokud patriarcha argumentuje tak, že tito biskupové mají snahu problémy schovávat pod koberec, či dokonce na uvedených nepravostech nějakým způsobem profitují, proč se tedy poté neobrátil v případě podezření na spáchání trestného činu na orgány činné v trestním řízení, pakliže bratrský rozhovor v církvi a vyřešení si záležitostí mezi sebou selhal? Medializaci těchto věcí považuji za nejzazší krok, který čelný pastýř Kristova stáda může udělat (v počátcích celé aféry navíc v médiích bulvárního charakteru). Stejně, jako mi přijde nefér za zády církve se obohacovat na její úkor, mi přijde nefér o církvi, kterou mám rád a ve které jsem našel Krista, říkat ve zpravodajství TV Nova nevěřící veřejnosti: „u husitů se krade,“, či „církev je jako z hororu.“ Tato veřejnost nebude prohlášení patriarchy považovat za chybu a selhání jednotlivců, nýbrž vztáhne jej na celé společenství: jestliže se krade u Mikuláše, v Brně, v Hradci Králové, krade se i ve Vršovicích, na Vinohradech, zkrátka v celé církvi. „Vždyť se podívejte, dostali dvanáct miliónů ze Švýcarska a jejich farářka si za to koupila sekt a ančovičky…“ Co na tom, že zmíněný sekt a ančovičky byly v hodnotě několika sto korun a posloužily k pohoštění těch, kteří pomoc zajišťovali ~ a zbývajících jedenáct milionů devět set devadesát devět tisíc šlo na pomoc potřebným? Stín pochybností je jednou vržen a je prakticky nemožné jej zpětně vyvrátit.

Bratra patriarchy si vážím pro jeho mnohá obdarování, ale jeho pastýřský postoj k vlastní církvi v tomto vidím značně kriticky. Vadí mí, když jako pastýř, byť neposlušné i hříšné a třeba všelijak chybující ovce bije a zahání je do kouta. Pastýř má být na prvním místě veden láskou k ovcím – ať už jsou jakékoliv. Mezi ty ovce patříme já i Vy. Oba jsme dotazování: „Co se to tam u vás – husitů – děje?“ Veřejnost je zmatena a drobná a věřím že z větší části poctivá práce, kterou se na farách snažíme vykonávat, se tak dostává do nepříjemného stínu pochybností. Abych tedy shrnul svoji odpověď k bodu jedna z Vašeho listu: ve věci všech obvinění měl patriarcha nejprve oslovit orgány církve, pokud by u nich neuspěl, měl se obrátit na policii a posléze státní soudy. Že tak neučinil a v médiích oznámil, že v církvi jsou zloději, aniž by přitom v ruce držel ve všech uvedených případech relevantní důkazy a zachoval zároveň presumpci neviny (jakkoliv mohla být obvinění závažná) považuji za nešťastný přístup, který celku církve k ničemu dobrému nepomůže: nanejvýš k tomu, aby skuteční zloději včas zahladili veškeré stopy a pozornost odvedli jinam: třeba k tomu, aby byl patriarcha odvolán!

POSTOJ BISKUPKY JANY ŠILEROVÉ

Vámi zmiňovaná reakce biskupky Šilerové byla zveřejněna (nejenom formou plakátku na našem sboru) až dodatečně, ve chvíli, kdy celá kauza byla v médiích již dostatečně známá. Jako první byl médii kontaktován bratr patriarcha a on byl hlavním aktérem televizních zpravodajství. Vyjádření Jany Šilerové nepovažuji za pamflet, ale velice střízlivé a věcné stanovisko napsané v touze po smíření. Vždyť v něm Jana Šilerová nabádá k zklidnění emocí a vychladnutí horkých hlav volajících po odstavení patriarchy. Ona sama do poslední chvíle byla v biskupském sboru prakticky jedinou a osamocenou obhájkyní bratra patriarchy. Považoval jsem za důležité vyjádřit jako husitský farář ve Vršovicích své stanovisko a s pohledem Jany Šilerové jsem se ztotožnil. Proto viselo na nástěnce před sborem právě toto prohlášení a ne mnohá jiná, která také po církvi i mimo ní veřejně kolují. Tím, že Šilerová říká, že není jednoduché odvolat patriarchu, konstatuje prostou skutečnost na adresu těch, kteří mocně volají po jeho okamžitém odstavení (a toto volání je mnohem nevybíravější. Označení patriarchy jako „satan“, „ďábel“, „škůdce církve“, patří mezi ty nejmírnější, které jsem také ke svému překvapení z mnohých úst slyšel…). Sestra biskupka rozhodně není z těch, kteří by o patriarší úřad usilovali, i když právě Janu Šilerovou považuji za jednu z nejvíce povolaných k tomu, aby byli dobrými správci svěřené církevní vinice, ať už se jedná o vinici diecézní nebo celocírkevní. Narážíte ovšem na skutečnou slabinu v našich řádech: jak budeme nazývat vrcholného představitele husitské církve, pokud se jím stane žena? (Pozn. v duchovenském sboru je 50% žen.)

SUSPENZE PATRIARCHY

S tímto rozhodnutím zásadně nesouhlasím a v přítomnosti bratra biskupa Bicana jsem na vikariátní schůzi duchovních vyjádřil své pochybnosti o smysluplnosti tohoto kroku. Ústřední rada se tak snaží naplnit rozhodnutí o suspenzi patriarchy, ke kterému dospěl Církevní kárný výbor. Dle mého názoru je současná situace natolik vážná, že není možné nechat rozhodovat ve věci patriarchy jiné orgány, nežli celocírkevní sněm. Státní správa (konkrétně Ministerstvo kultury) ostatně, jak jsme byli informováni i televizním zpravodajstvím, tuto skutečnost nepovažuje za regulérní. Cesta ke schizmatu je tím de facto již otevřena s oficiálním posvěcením vedoucích církevních představitelů.

CÍRKEVNÍ SNĚM

Naše náboženská obec před více než rokem iniciovala tzv. Vršovickou výzvu, ve které jsme volali ve shodě se snahou patriarchy o duchovní obnovu církve po tom, aby byl svolán mimořádný sněm za účelem řešení krizové situace, do které se církev postupem času dostala. Výslovně jsme uváděli, že jako obec nevidíme řešení situace v oblasti personální (odvolávání těch či oněch), nýbrž v oblasti myšlenkové, duchovní a organizační. Naše volání nebylo vyslyšeno a proto, ve chvíli, kdy se objevila snaha svolat sněm s jediným bodem jednání – odvolání patriarchy, byl a jsem zásadně proti tomu, aby takový sněm byl vůbec svoláván. Sněm je totiž v naší církvi ta nejvyšší správní a rozhodující autorita. Proti usnesení sněmu není žádné odvolání. Hrozí tedy veliké nebezpečí, že se církev obratnou manipulací a vzedmutím emocí, které již nyní jsou přespříliš rozbouřené, dostane na samotný okraj propasti a přijme rozhodnutí, které by mohlo vést k jejímu rozdělení. Nejsem proto zastáncem takového sněmu, přesto si uvědomuji, že vzniklou situaci už žádný jiný orgán nežli sněm nemůže rozřešit. Jenom se modlím, aby církev jako celek tento sněm vůbec vydržela.

OSOBNÍ STANOVISKO A STANOVISKO RADY STARŠÍCH

Můj osobní názor je, že patriarcha Schwarz by přes veškeré své chyby měl zůstat v úřadě patriarchy do konce svého sedmiletého období. Volání po tom, aby byl svých funkcí v církvi zbaven pro mě není relevantní z důvodů, že kritická situace církve je viděna úzce personálně, nikoliv systémově. Tj. vidím zřetelnou snahu po odvolání jednoho člověka a nevidím snahu po celkové strukturální změně církve. Zároveň myslím, že ze vzniklé situace by měl vyvodit osobní závěry celý biskupský sbor. Tím se dostávám k většinovému názoru vršovické Rady starších: má-li odejít patriarcha, nechť rezignuje celý biskupský sbor a je provedena nová volba vedení církve. V opačném případě nechť patriarcha zůstane ve funkci a na zbývající tři roky se v církvi mezi biskupským sborem, patriarchou a faráři vyhlásí pakt o „neútočení“.

Tolik tedy, bratře, můj dopis na vysvětlenou. Vězte, že mnohé z právě se odehrávajících událostí i pro mě jsou těžko pochopitelné a někdy těžko vysvětlitelné. Chovám naději, že tento proces – jakkoliv je a ještě bude pro církev bolestivý, bude v posledku církvi sloužit k dobrému a možná že skrze něj se nad církví právě v těchto událostech odehrává Boží soud. V prorockém vidění zaznělo: „Mené, mené tekel ú parsín: sečeteno, zváženo, rozděleno“. (Dn 5, 25-30). Modlím se, abychom jako církev nebyli v Božích očích shledáni lehkými a rozděleni. V naší náboženské obci chceme udělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo.

S upřímným a bratrským pozdravem
David Frýdl – farář Husova sboru ve Vršovicích