Kázání 14. 9. 2025 – Dá se pohnout k lítosti?

Ex 32, 1.7-14
1Tm 1, 12-17
ev. Lk 15, 1-10

Po svém minulém kázání na téma podobenství o hostinách, které jsem pochopil jako apel k střízlivému uvažování o sobě, kdy podle apoštola Pavla budeme „pokládat jeden druhého za přednějšího sebe“ a v tomto smyslu i přistupovat  k hněvu, který se nás co chvíli právě kvůli tomuto vztahování se k druhým zmocňuje, a který máme hasit cílenou snahou po vztazích naplňovaných láskou, jsem byl upozorněn na to, že jsem málo zdůraznil nutnost transformace hněvu. Pochopil jsem tu výtku tak, že nemám mluvit o hašení hněvu, jako jedné z nejdůležitějších lidských emocí, ale že hněvu se máme učit rozumět jako důležité výpovědi o nás samotných a pochopit ho jako příležitost k vnitřní proměně. No a vida – ob týden se mi toto téma vrací v jednom z kazatelských textů dnešní XV. neděle po svatém Duchu, kdy starozákonní text z knihy Exodus přináší obraz samotného Stvořitele planoucího hněvem vůči svému stvoření. Obraz tak hrozivý, až z něj jde mráz po zádech, považte, Hospodin zamýšlí skoncovat s těmi, které vyvedl z Egypta jako lid tvrdé šíje, jehož zpupnost si zaslouží potrestání. Dokáže se Bůh hněvat, a co náš hněv, jak s ním nakládat? Kazateli, vylož nám to! Vrací se mi na mysl další z nedávno rozebíraných kazatelských textů – slovo Jeremjášovo „co je slámě do obilí?“ Co já, prázdná sláma mám vyprávět o plnosti klasů, která je v Bohu, není na mě naloženo víc, než mohu vydat? Tak předně, převeďme si všechno doposud řečené z roviny teologické abstrakce na společného jmenovatele, kterým bude nějaká vlastní zkušenost s hněvem, který se nás v době nedávné či dávno minulé zmocnil. U nás doma to byl kupříkladu minulý týden v jednom dni asi stopadesátý Rubenův záchvat, nevím už kvůli čemu, neví to ani on, ve kterém si lehnul na zem a začal v usedavém pláči kopat do dveří. Transformuj svůj hněv, pochop ho jako výzvu k vlastní proměně, nech se oslovit tím, co to vypovídá o tobě samém, zní knížecí rady, které házím za hlavu a na nejvyšší míru vytočený letím za řvoucím dítětem, planu hněvem jako bohyně pomsty Nemesis a můj řev překonává hladinu hluku řevu dítěte. Syn strachem ztichne a jediným řvoucím zůstává otec, který na rozdíl od syna nemá papír ani věk na to, aby svou emoci nedokázal zpracovat. Syn nedokáže, proto kope do dveří, otec dokáže a přece by nejraději ze dveří udělal třísky, aby svůj hněv nasměroval jinam, nežli proti nebohému dítěti, které se teď už opravdu bojí, co tatínek provede. Tak jsem v praxi prožil to, o čem mluvil Sirachovec, když řekl, že pýcha nebyla určena lidem ani zuřivý hněv těm, co se zrodili z ženy. Nejspíš i vy si vzpomenete na svá, možná méně expresivnější vzplanutí hněvu – vůči dětem, manželovi či manželce, kolegům v práci, kdy se vám zatmělo před očima a zmocnil se vás běs. Anselm Grün, neodpustím si jízlivou poznámku, tomu se to radí, z ticha benediktinské klauzury kde mu nejspíš nikdo nemlátí stokrát za den do dveří, tak tento osvícený benediktin, kterého mám upřímně rád pro jeho moudrost, říká, že hněv je energie pro změnu, ne pro destrukci. Jiný duchovní velikán Jan Zlatoústý, jaké byly jeho rodinné konstelace neznám, ale nejspíš také nebyl otcem osmi dětí, radí, aby křesťan svůj hněv používal k boji proti zlu, lenosti a neřestem v sobě i ve společnosti, nikoliv proti svým bližním. Ale poraď mi, Jene, když jsou to právě naši bližní, kteří jsou působiteli destrukce, lenosti – o tom bych ti mohl vyprávět hodiny a hodiny na příkladu svého potomstva, a jejich neřestí, které se nás ale bezprostředně dotýkají. Já vím, že to všechno jsou i moje neřesti, moje lenost, moje destrukce, ale jestliže platí Grünova premisa, že hněv je kompas, který ukazuje na to, co nás bolí, zraňuje a kde jsou naše hranice, tak žiju v permanentních Sudetech, anebo jsem už dávno exulant daleko za svými hranicemi. Co na to říká Bible? Mluví řečí obrazů. Obraz první, kniha Exodus: Bůh planoucí hněvem proti lidu tvrdé šíje. Něco jako já a můj syn a naše interakce minulý týden v kuchyni: tma před očima a ty nejčernější myšlenky o tom, jak se bude dál ubírat život mého syna. Před tímto rozhněvaným Bohem stojí člověk Mojžíš. Ten obraz je zvláštní v tom, že na něm Bůh plane hněvem a před ním je naprosto klidný Mojžíš. Jako mílius, smlouvá s Hospodinem a snaží se mu jeho úmysl rozmluvit. Jako by Bůh ve vídeňské ordinaci doktora Freuda  ulehnul na jeho pověstnou pohovku, a nechával si rozebírat odborníkem ateistou své vnitřní stavy: „přece nechceš, Hospodine, aby si Egypťané o tobě říkali, že jsi je vyvedl jenom proto, abys je potom v horách povraždil, no považ, Bože, co by si o tobě lidé pomysleli? To chceš? Dej se přeci pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš…“ Čekal bych, že v mém obrazu za takové řeči vystřelí Bůh z lehátka a sežehne Mojžíše Freuda ohněm z nebe, ale On ne. Nejenom, že to všechno od té slámy Mojžíše vyslechne, ale on ho dokonce i poslechne. Čteme to v Bibli černé na bílém, že Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. Přátelé, to je obraz, protože jinak, nežli obrazně o Bohu hovořit nejde. Ale není to výhradně o Bohu, je to především obraz o nás před Bohem. My, hněviví, závistí, vznětliví, hašteřiví lidé, se máme učit svůj hněv vůči druhým proměňovat v pozitivní sílu, kterou napřeme k tomu nikoliv zadupat druhého do země, ale z té země, na které společně ležíme já i ten, na koho se hněvám, se zvednout a postavit se na nohy. Smlouvat s Hospodinem, vést s ním jákobovský zápas o požehnání, nikoliv zlořečení sobě a druhým. Ten obrázek Mojžíše smlouvajícího s Bohem, který se ho snaží odradit od zlého, je namalovaný pro nás, abychom se snažili proměňovat to zlé a temné v nás, nechali se vést myšlenkami o pokoji, nikoliv o zlu. Protože Bible má i opozitum. K temným tahům štětce z knihy Exodus, má i jiný obrázek toho samého Boha. V něm je Hospodin pastýř. Na svých nosí ramenou ovečku svou znavenou. A byť se mi dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, neboť ty se mnou jsi. A věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě… Amen  Kázání 14092025 HSVXVNPSD