Kázání na Půlnoční bohoslužbě 24. prosince

ev. Lk 2, 1-14

B+S,

budu se vás ptát a na každou z mých otázek si zkuste v duchu odpovědět. Kdo chce, může samozřejmě i nahlas, ale vzhledem k množství shromážděných doporučuji raději odpovědět potichu. Odpovědí může být buď ano nebo ne, „nevím“ charakter otázek nepředpokládá. Otázka číslo jedna: „Přišli jste sem dobrovolně?“ Otázka číslo dvě: „Slavíte doma vánoce?“ Otázka číslo tři: „Popřáli jste už k letošním vánocům alespoň jednomu člověku, na kterém vám záleží, krásné svátky?“ Otázka číslo čtyři: „Věříte v Boha?“

Vám, kteří jste poctivě v duchu odpověděli na všechny čtyři otázky buď ano nebo ne v jakékoliv kombinaci, se musím hned zkraje omluvit – těm, kteří neodpovídali to může být jedno – asi neposlouchají, ale použil jsem na vás, vážení přátelé, jedno z ústředních pravidel marketingu: tzv. pravidlo čtyřikrát ANO. A sice, že je psychologicky vypozorováno, že pokud člověk třikrát za sebou v rychlém sledu řekne odpověď ANO, zpravidla ji řekne i po čtvrté, kdy se vám někdo snaží něco nabídnout. Pravděpodobnost kladné odpovědi je percentuálně mnohem vyšší než kdybychom čtvrtou otázku kladli úvodem jako první. Jedná se o jeden z často užívaných principů prodeje a s tím spojené reklamy. Pokud jako já principielně před každým, kdo vám na ulici něco nabízí, nepřidáváte do kroku, zkuste se někdy zamyslet nad metodikou navazování kontaktu a způsobu přesvědčování, možná budete překvapeni, kolikrát a v jakých nejrůznějších situacích se s pravidlem čtyřikrát ANO, setkáte. A teď i na Půlnoční! Náš svět totiž stojí na reklamě. Kdo není inzerován a neinzeruje, jako by nebyl. Dávno neplatí, že dobré zboží se prodává samo. I to nejlepší musí být inzerováno reklamou, která často mnohonásobně překračuje cenu díla. Je to trend, který všeobecně prostupuje celou společností. Hrajete skvělé divadlo? Co je vám to platné, když o vás nikdo neví? Vyrábíte hodinky s vodotryskem na solární pohon? Co z toho, když své zboží neprodáte? Kážete jako Jan Zlatoústý a přece máte pořád v kostele prázdno? Na všechny otázky stále stejná odpověď: Lidé se o vašich přednostech musí dovědět. V tomto světě nestačí něco umět, důležitější se jeví umět prodat své schopnosti. Zkušení obchodníci jsou pak schopni se ziskem prodávat vlastní ale i cizí neschopnosti. Ruku na srdce: kolik z vánočních dárků jste pořídili, protože jste uvěřili reklamě? Jestliže ani jeden budu vám věřit když mi povíte, že jste svým blízkým vystříhli srdce z papíru a na něj napsali „mám tě rád.“ Existuje mnoho druhů reklamy a valná část z ní se zaměřuje na vaše podvědomí tak, abyste si vůbec neuvědomili že se v dané chvíli stáváte předmětem – subjektem reklamního procesu. Iluze světa reklam byla a je opakovaně demaskována odvážnými jedinci. Z nejznámějších to byl tvůrce úspěšné reklamní strategie Bennetonu Oliver Toscani, který se ze svých zkušeností vyzpovídal v půvabné knížce Reklama je navoněná zdechlina, z českých za pozornost stojí mladí tvůrci dokumentárního filmu Český sen. Ale proč tolik slov o reklamě při Půlnoční bohoslužbě? Než to prozradím všimněte si z hlediska marketingové strategie kolik věcí je kolem vás detailně promyšleno, abyste se jako klienti cítili dobře: Předně skvělá doba: štědrý večer před půlnocí: nejvíce nabité veřejné prostory jsou kostely – po celý zbytek roku v mnohem přívětivější hodiny se něco takového opakovat nebude. Rybova česká mše vánoční – znáte lepší vánoční šlágr, který by přitáhl lidi? Vůně svařeného vína přímo vybízí k zastavení se a mnoho dalších prvků, které tvoří celkovou reklamní strategii, ale na co vlastně? Co chceme my faráři nabízet dle statistik nejateističtějšímu národu na světě? Můžete být v klidu: mám-li mluvit sám za sebe, tak nic co by se mohlo stát předmětem reklamy, nežli abyste se cítili dobře, abyste prožili třeba jen malé pohlazení na duši a možná jen nepatrné množství radosti a lásky. Pravidlo čtyřikrát ANO možná funguje v marketingu, ale rozhodně ne ve víře. Tam může být tisíckrát řečeno ANO a po tisíci prvé NE a přesně naopak. Bůh reklamu na sebe nepotřebuje, nepotřebuje být dokazován. Když bychom chtěli být důslední a do detailu demaskovali Ježíšův příběh zjistíme, že je v rozporu se všemi reklamními principy. Předně úspěšní se nerodí do chléva nesezdaným matkám, jejichž partner se do ženění dvakrát nehrne. Úspěšného vítají V.I.P. osoby a celebrity, nikoliv chudí pastýři či mágové, tedy kouzelníci odkudsi z východu. Úspěšný se obklopuje schopnými lidmi, nikoliv slabochy, kteří budou mít strach, zradí, utečou, zapřou. Úspěšný prochází životem jako zahradou rajských potěšení a žádný požitek si neodepře, nikoliv však ten, který nemá ani střechu nad hlavou a kam by hlavu složil. A konečně úspěšný nekončí svou misi mezi zločinci na místě popravčím potupnou smrtí na kříži. Ale přece můžeme jedině ve víře pomyslet na to, že to, čím svět pohrdá, čemu se vysmívá a co nechápe Bůh proměňuje a ze zmaru, bolesti a životních proher tvoří počátek něčeho nového. Věci Boží nejdou inzerovat ve smyslu lákavých reklam, žádné Go Ježíšku go vás k víře nepřivede, přesto si Bůh zajistil mimořádně účinnou reklamu na sebe a po hrstkách jako sůl ji rozhodil do našeho světa. Reklamou na Krista máme být my, kteří jsme mu uvěřili a na naši hlavu padá i to, jsme-li ve své reklamní strategii neúspěšní a víc než svědčíme o Bohu tak odrazujeme ve smyslu toho, co řekl Nietzsche o křesťanech: „Byl bych věřící, kdyby ti křesťané byli  o trochu víc přesvědčiví.“ O vánocích si připomínáme narození malého Ježíška. Je nadějným symbolem, že navzdory veškeré nepřízni může být život lepší. Možná si to nemyslíte, možná tomu nevěříte. I mně to dá kolikrát veliké úsilí na něco takového pomyslet. Ale i taková může být víra, která paradoxně vzniká v chladném přítmí chléva: nepatrná, malinká a neustále se chvějící. Přesto víra, která je příslibem budoucích velikých věcí, které od základu promění náš život. Krásné vánoce!

Amen

Kázání na Půlnoční bohoslužbě 24. prosince 2008 v Husově sboru ve Vršovicích