Kázání 12.5.2013 – Věř v Pána Ježíše!

Sk 16, 16-31
Zj 22, 12-14.16-17,20
ev. Jn 17, 20-26

Pavlovo setkání s ženou jménem Lydie má ve Skutcích apoštolských své pokračování v popisu dalších událostí, které následovaly po jejím křtu. Pavel spolu s bratřími zůstávají dál v makedonském městě Filipy, které bylo důležitou obchodní křižovatkou i vstupní branou pro každého, kdo tudy cestoval dál do Evropy. Pavlovi a jeho spolupracovníkům jistě záleželo na tom, aby právě na tomto místě zapustila církev své kořeny a stala se rostoucím společenstvím Kristových vyznavačů. Vedle svědectví Skutků apoštolských o počátcích Pavlovy křesťanské misie ve Filipech se dochoval v Novém zákoně autentický dopis Pavlův, adresovaný právě křesťanům v tomto městě. V první kapitole listu Filipským vzpomíná Pavel s radostí a vděkem na všechny, které zde poznal jako účastníky na díle evangelia od prvního dne až doposud. Jistě mezi příjemce svých pozdravů zahrnoval i Lydii, neboť o ní a jejím domě je na konci 16. kapitoly Skutků apoštolských důležitá zmínka: Pavel a Sílas po svém propuštění z vězení odcházejí za Lydií do jejího domu, kde se shledávají s bratřími. Lydina domácnost se stala přirozeným centrem křesťanského společenství ve Filipech. Filipští křesťané dokonce Pavla podporovali i po jeho odchodu, finanční pomoc posílali  nejenom jemu, ale i křesťanským církvím v jiných městech, Pavel zmiňuje konkrétně jejich pomoc sesterskému sboru v Tesalonice. Během svého pobytu ve Filipech se potkává Pavel s věštkyní – mladou otrokyní, která za úplatu ve prospěch svých majitelů předpovídala lidem budoucnost. Tato žena správně rozpoznala duchovní autoritu Pavlovu, proto za ním chodila a volala: „Toto jsou služebníci nejvyššího Boha. Zvěstují vám cestu ke spáse.“ Může se zdát překvapivá odmítavá reakce, které se této ženě dostalo z apoštolské strany. Uprostřed pohanského města, kde musel Pavel a jeho lidé neustále narážet na hradbu nepřijetí, byla ona jedním z mála lidí, kteří Pavlovi vyjádřili otevřeně svou podporu. Navíc neříkala nic, co by bylo v rozporu s Pavlovým posláním. On a jeho spolupracovníci skutečně byli služebníky nejvyššího Boha a zvěstovali Filipským cestu ke spáse, tak proč to odmítnutí, když předtím jinou ženu – Lydii, apoštol jako Kristovu služebnici přijal a pokřtil? Důvodem byla v tomto případě duchovní síla, v jejímž područí tato mladá otrokyně vězela. Jednalo se o věštkyni, nevíme, zdali nekromantku – ta, která podobně jako čarodějnice v Éndoru vyvolávala duchy zemřelých, nebo věštila jiným způsobem – můžeme jenom odhadovat, zdali to bylo z vnitřností zvířat, letu ptáků či četných jiných způsobů, jak se věštby dají provozovat. Pavel poznal, že zde proti němu stojí síla, která se sice naoko tváří jako ta, která jeho dílo podporuje, ve skutečnosti však stojí na druhé straně. Proto ji rázně odmítá, a ženu z jejího duchovního zajetí osvobozuje. Jednalo se totiž o duchovně nemocného člověka. Zlý duch po Pavlově zásahu ženu opouští a ta ztrácí své věštecké schopnosti. Její další osud už Skutky apoštolské nesledují a soustředí se na Pavla a Silase, kteří se následně stali obětí rozvášněného davu podníceného majiteli mladé otrokyně. Ti se cítili poškozeni apoštoly, neboť přišli o zdroj svých příjmů. Pavel a Silas byli obviněni z pobuřování, zbičováni a uvrženi do žaláře. Noční zemětřesení jim však nečekaně otevře cestu ke svobodě, toho však nevyužijí, naopak, situace je jim příležitostí k dalšímu svědectví o Kristu – tentokrát žalářníkovi, který si v zoufalství chce sáhnout na život, ale Pavel a Silas mu zvěstují víru v Krista slovy: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ Tolik další ze svědectví Skutků apoštolských, jakými cestami se šířila víra v Krista v počátcích církve. Nedívejme se na ty dávné děje jenom jako na přehlídku mimořádných událostí spjatých s jedinečným obdobím církve a jedinečnými služebníky v ní, mezi které apoštol Pavel bezesporu patřil. Nejspíš nebudeme v naší tektonicky poměrně klidné oblasti svědky zemětřesení, aby se před námi otevíraly dveře žalářů, nejspíš také nejsme povoláni praktikovat exorcismus – vymítání zlých duchů – co však v našich schopnostech být může je duchovní horlivost a také připravenost vydávat o Kristu svědectví při nejrůznějších příležitostech a za rozmanitých okolností. Pavel, ačkoliv byl dříve velikým a váženým tradicionalistou ve své praktikující víře, neváhal po svém přijetí Krista zcela přehodnotit své dosavadní duchovní, věroučné a z tradice vycházející postoje a otevřít se novému životu, který naplnil službou Vzkříšenému Pánu. Dojděme jako Pavel do svých Damašků, ve kterých teprve nazříme svou duchovní slepotu, nechme se dostihnout a přemoci Kristem, který má moc vytrhnout člověka z každého područí, z každé svázanosti – a že jich v našich životech je celá řada. Přemýšlejme o kládách, ve kterých jsme uvězněni tak, že nám už ani nepřijde, že jsme ve vězení. Přitom stačí Pánu jediný pohyb a můžeme být ze všeho venku: „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen.“ – Skutky apoštolské 16,31, zlatá věta, kterou bychom neměli jenom umět nazpaměť, ale měli bychom ji bytostně prožít do hloubky své duše, celou svou silou, myslí, až do morku kostí. Nespokojujme se s duchovní povrchností, zdáním duchovna, které se tváří jako pravdivé, vroucí a hluboké, ale ve skutečnosti je prázdné. Na Krista neodkazuje sedlina v kávě, věštba z karet, ani vynucované zdání tajemna, které si budeme chtít vyvzdorovat, třeba i pravidelnou účastí na bohoslužbě či členstvím v církvi. „Věř v Pána Ježíše a budeš spasen,“ to uslyšel žalářník a tak našel cestu ke svobodě. Potřeboval to slyšet a potřeboval to prožít, stejně jako my – žalářníci nebo žalářovaní: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen!“

Amen

Kázání o VI. neděli po velikonocích 12. května 2013 v Husově sboru ve Vršovicích