1Kr 19, 4-8 Ef 4, 25-5,2 ev. Jn 6, 41-51 Nápadně to připomíná pohádkový příběh: unavený muž jde pouští, zmožený žárem, utrmácený dlouhou cestou nehostinnou krajinu.

Pl 3, 24-33 2K 8, 7-15 ev. Mk 5, 21-43 „Daleko do kostela – blízko do nebe“, slýchával jsem před lety toto úsloví, když jsem začínal duchovenskou službu v kraji Zapadlých vlastenců.

Jb 38, 1-11 2K 6, 1-13 ev. Mk 4, 35-41 Přijímat Boží milost naprázdno – těmito slovu otevírá apoštol Pavel svoji úvahu adresovanou křesťanům do Korintu na téma příhodnosti času Božího navštívení a z něj vyplývajících životních postojů.

Ez 17, 22-24 2K 5, 6-10.14-17 ev. Mk 4, 26-34 Jedna ze základních pouček o původu života říká: omne vivum ex ovo – všechno živé pochází z vajíčka.

Sk 2, 1-11 Ř 8, 22-27 ev. Jn 15, 26-27; 16, 4b-16 Církev – ta vdova po Duchu svatém. Tak nazval své společenství jeho někdejší čelný představitel, zklamaný z její podoby.

Sk 1, 15-17. 21-26 1J 5, 9-13 ev. Jn 17, 6-19 Vedli jsme na setkání duchovních debatu o tom, jak si kdo připravuje kázání. „Nejprve otevírám řecký originál“, řekl jeden.

Sk 4, 5-12 1J 3, 16-24 ev. Jn 10, 11-18 Dvořákova Biblická píseň, v pořadí 4., je zhudebněným žalmem 23. ve znění kralického překladu: Hospodin jest můj pastýř – nebudu míti nedostatku.

Jr 31, 31-33 Žd 5, 5-10 ev. Jn 12, 20-33 V evangeliu čteme, že někteří z poutníků, kteří přišli o svátcích do Jeruzaléma klanět se Bohu, byli Řekové, a tito se obrátili na Filipa s prosbou, že by rádi viděli Ježíše.

Gn 9, 8-17 1Pt 3, 18-22 ev. Mk 1, 9-15 Událost Ježíšova křtu nás uvádí do šestinedělí, které předchází Hodu Božímu velikonočnímu.

Dt 18, 15-20 1K 8, 1b-13 ev. Mk 1, 21-28 „Poznání vede k domýšlivosti,“ píše apoštol Pavel do křesťanské obce v Korintu, a dodává: „kdežto láska buduje.“