Kázání 13.3.2011 – I. neděle postní: Pokušení na poušti

Gn 2,15-17; 3,1-7
Ř 5, 12-19
ev. Mt 4,1-11

Že byl Ježíš biblista par excellence s darem od Pána Boha je zřejmé i v textu, popisujícím jeho zápas s pokušením. Když ho ďábel trojím způsobem pokouší, pokaždé argumentuje Ježíš biblickým slovem. Na nabídku proměny kamenů v chleby odpovídá Ježíš citací z 5. knihy Mojžíšovy: Nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Nicméně i ďábel je zkušeným znalcem Písma. Za tím se skrývá jemná výtka především vůči teologům.  Ve druhém pokušení je to ďábel, který Ježíšovi cituje 11. verš 91 žalmu: Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou o kámen. Toto druhé pokušením, které je výzvou, aby se Ježíš vrhl do hlubiny, odráží Spasitel taktéž slovem z Deuteronomia: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.“ A stejně tak ve třetím pokušení, kdy dostává nabídku mít všechna království světa, odkazuje ďábla do patřičných mezí deuteronomickým slovem: „Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.“ Při povrchním a zběžném čtení známého textu nám to může připadat jako slovní ping pong. Ďábel nabízí, Ježíš útok odráží biblickým slovem. Je však za tím víc. Předtím, nežli si znovu připomeneme, co se za trojím pokušením ukrývá, budiž řečeno, že příkladem by nám měl být především způsob Ježíšova zápasu s pokušením. Ježíš nehledá oporu sám v sobě, nemobilizuje veškeré své síly – nebo o tom alespoň v textu nic nezaznívá. Ani nehledá pomoc u nějakého duchovního rádce. Ježíš hledá odpověď v bibli – v Božím slovu. Co říká Boží slovo na nabídky, které jsou člověku předkládány? A proto i text o Ježíšově pokušení na poušti, který je tradičním uvedením do doby postní, je pro nás pobídkou k tomu, abychom se snažili svůj život pořádat podle Božího slova, abychom hledali odpovědi na své otázky v bibli. To znamená, abychom bibli znali, abychom ji brali do ruky, aby nám byla oporou na nejrůznějších rozcestích a křižovatkách života. Abychom skrze ni konfrontovali to, co přináší život. Příkladem nám mohou být generace písmáků a znalců Písma z řad laiků napříč různými denominacemi, kteří svůj život z víry pevně vytyčily na půdorysu biblického slova, které slýchávaly pravidelně v kostele a se stejnou pravidelností otevíraly bibli každý den doma. Naše osobní bible by měla být ohmataná od častého braní do rukou, podtrhaná v místech, která nás zvláštním způsobem oslovila anebo kterým nerozumíme. Měla by být knihou, kterou potřebujeme mít u sebe, protože pokaždé nemáme možnost slyšet Boží slovo v kostele z úst druhých. Tolik k základnímu způsobu, jak Ježíš odráží pokušení a jak je možné se mu vzepřít a odolat. Nejrůznější soukromé meditace, rozjímání v tichu přírody nás mohou posílit i duchovně obnovit a občerstvit, ale pokud jim bude chybět biblický základ, účinnou pomoc v boji s hříchem nám neposkytnou. Takovou moc má jen Boží slovo. Proto jím Ježíš argumentuje, nikoliv v rovině magického zaklínadla, které vyřkne a ďábel uteče, ale tak, že jeho důvěrná znalost je nejlepší obranou proti ďábelským útokům. A teď tedy blíže ke třem řečeným pokušením. První je zobrazeno nabídkou na proměnu kamenů ve chleby – jedná se o pokušení uplatnit svoji moc. Ďábel našeptává: „Máš na to, tak v čem je problém… Uplatni svoji moc, udělej co můžeš udělat, bez ohledu na to co je správné.“ Nejsme, na rozdíl od Ježíše obdařeni mocí proměňovat živly – z kamenů chleby, z vody víno, princip ďábelské nabídky je však stejný, bez ohledu na to, jakou mocí je člověk nadán. Pokušení spočívá v nesprávném užití moci ve svůj prospěch bez ohledu na Boží záměr. „Každým slovem vycházejícím z Božích úst…“ argumentuje Ježíš a říká tím, že své postoje musí člověk konfrontovat na prvním místě nikoliv s tím, co chce a může on, ale co chce a může učinit Bůh. To pokušení může mít tisíce podob a vždycky se za ním skrývá nabídka moci jako opojného nápoje, který i v kapkách lidi žene do neuvěřitelných životních postojů kde vůbec nezáleží na velikosti ovládaného teritoria. Touha po moci ovládat druhé byla stejně silná v prostoru ubikací koncentračních táborů, jako na šachovnici vládců světových velmocí. Druhé pokušení je pokoušením: vyzkoušej si, jak tě Bůh bude poslouchat. Je to pokušení pýchy – zvláště té duchovní, která je mimořádně nebezpečná. Zakládat si na své duchovní výlučnosti. Hřejivý pocit, že jsem duchovně něco víc, než ti okolo. Mně přece Bůh vyhoví, ke mně se přizná, mě ochrání od pádu a tak se směle vrhnu i do propasti. Duchovní pýcha je svévolí, která si Boha přizpůsobuje k obrazu člověka. Je prosazováním svých záměrů, svých představ, které by Bůh měl naplnit. Správně Ježíš odpovídá: Nebudeš pokoušet Boha. Ale podobně nebezpečná je i pýcha, která zůstává výlučně v mezilidské rovině. Právě tato je zahrnuta do tradičního výčtu smrtelných hříchů – vede ke smrti a ne k životu. Zabíjí zdravé mezilidské vztahy povyšováním se, přezíráním, zakládáním si na domnělé dokonalosti. A poslední pokušení majetku. „Tohle všechno ti dám…“ nabízí ďábel s jedinou podmínkou: „budeš-li se mi klanět.“ Padnout na kolena před bohem profitu a jeho jediného uctívat – to je nabídka pokušení hromadit majetek – mít víc. „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvoji duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ zní jako ozvěna tomuto pokušení slova z Ježíšova podobenství o boháči a stodolách. Tři pokušení, kterými v plné solidaritě s naším lidstvím procházel i náš Spasitel. Ukázal nám na sobě, že je možné se jim bránit – s Boží pomocí.

Amen

Kázání o I. neděli postní 13.3.2011 v Husově sboru na Vinohradech a ve Vršovicích