Kázání 4. 5. 2025 – Co tam máte, chlapi?

Sk 9, 1-20
Zj 5, 11-14
ev. Jn 21, 1-14

Skočme do Bible po hlavě šipkou, zkusme hlubinný ponor, vidím to jako příhodný způsob výkladu textu o zázračném rybolovu ze závěrečné kapitoly Janova evangelia, odehrávající se na hladině Tiberiadského, nebo také Genazaretského jezera, které je pro svou rozlehlost často samotnými biblickými autory nazýváno mořem. Skákání šipek neoblibuji, vyhýbám se mu, jak to jde, své děti od něj odrazuji, a preferuji podstatně bezpečnější způsob noření se do vody – totiž „hodit placáka“. Tomu však chybí na rozdíl od šipky ladnost a koordinovanost pohybů, se kterými se člověk elegantně ponoří, až se lidem okolo tají dech. Jestli apoštol Petr skočil šipku nebo placáka Bible nespecifikuje, doslovná formulace „vrhl se do moře“ připouští obě varianty, vzhledem k tomu, jak blízko byli břehu, ekumeničtí dokonce volně překládají „brodil se vodou“, jeví se placák jako pravděpodobnější. Určitě se to muselo jevit bezpečnější, zvlášť, když uvážíme, že nic nevíme o jeho plaveckých schopnostech. A teď slíbený hloubkový ponor do Bible. Připomínám – čteme epilog Janova evangelia, kde se v jeho závěru nečekaně variuje Janem dosud neuvedená scéna, dobře známá od synoptiků – zázračný rybolov. I přes zdánlivou podobnost – u Jana je mnohé jinak. To, co synoptická evangelia začínají popisovat jako počátek Ježíšova učednického kruhu – povolání rybářů, je tady představeno jako setkání se Vzkříšeným. Se Vzkříšeným se už potkali u hrobu, v zavřené místnosti a teď při tom, co většině z nich bylo nejvlastnější – při rybaření. Jaká je expozice vyprávění? Petr řekne hloučku kolem sebe: „Jdu lovit ryby!“ Představuju si Petra, který je ze všeho otrávený, rozpačitý, Ježíše zapřel, přijít pod kříž se bál, potom byl zavřený v místnosti, od ženských slyšel o prázdném hrobu, ke kterému s Janem sprintovali – uvěřil, neuvěřil, copak jsou odložené hadry a svinutý šátek důkazem, že ten, kterého do nich zabalili, byl vzkříšen? A přece je – přišel mezi ně a dýchal na ně Duchem svatým. To bylo skvělé – ale i tam ho předběhli, jakoby toho dechu Božího na Petra zbylo málo. Byl to Tomáš, který vyznal o Vzkříšeném: „můj Pán a můj Bůh.“ A tak se Petr vrací k tomu, co umí – jde zpátky domů, do Galileje lovit ryby. Naordinuje si klid doma s manželkou u profese, co zná a je v ní dobrý. Pár nadšenců ho podpoří – vracejí se tam, kde všechno začalo. Za soumraku vyplouvají na jezero. Jak byli oděni ostatní nevím, ale o Petrovi Bible říká, že byl na Adama – gymnos totiž znamená nahý, nebo také spoře oděný, přičemž varianta úplné nahoty není vyloučena, byla přeci noc a okolo samí muži. Zvláštní představa nahatého vousáče na lodi co loví ryby, okolo chlapi, jako on, co určitě nebyli v ornátech, s berlami a svatozářemi, nanejvýš tak ve spodním prádle, protože oděv by je v případné kolizi táhnul ke dnu. Rád bych tu scénu někdy viděl tak, jak ji Bible popisuje, byl by to netradiční pohled nabourávající stereotypy křesťanské ikonografie. Prázdná loď plná nahých chlapů, svítá, a jako na potvoru ryby neberou, a ze břehu někdo volá: „Kluci, nemáte něco k zakousnutí?“ Že jste tak Bibli nečetli? To jste jenom špatně rozuměli, nebo neposlouchali: „Dítky, nemáte-liž co k jídlu?“ překládají kraličtí to, co bylo řečeno partě dospělých mužů s nebývalou familiárností: řecké paidia – děti, kluci, haranti, nedospělci. Naháči na lodi se blíží ke břehu a někdo na ně huláká: „Kluci, chlapi, tak co zakousneme?“ „Nic nemáme,“ zní zpruzená odpověď, ale v Petrovi zatrne, když mu holobrádek Jan pošeptá: „To je Pán – Bůh je tady!“ A pak to přijde. Adam Petr na sebe navlékne odložený oděv, aby skryl svou nahotu – a překvapivě – vrhne se do moře. Čekali bychom, že když byl nahý, tak do té vody nahý skočí, ale on ne. Oblékne se, aby skočil do moře? Co to znamená, je blázen? Jan je výsostný symbolik. Nahý Petr, jak ho Bůh stvořil, je člověk ve chvíli Božího zavolání: „Adame, kde jsi?“ A co na to Adam? Ve chvatu hledá fíkové listy, aby se jimi přioděl a utíká, pryč, daleko od Hospodina, do Taršíše jako prorok Jonáš. Petrův chvat vůbec nemusíme vnímat pozitivně, jako že se raduje, Pán je tady, tak honem za ním. Adamova, totiž Petrova nahá idylka v ráji rybolovu s chlapama, co se před sebou nestydí, je u konce, přichází tvrdá realita: Je tady Bůh! Jde se účtovat s tvým strachem, s hříchem, který není v nahotě přiznaného lidství, ale v samolibosti být normou sobě, druhým i Bohu. Proto se Petr obleče, aby zakryl svou nahotu a vrhne se do moře. Moře je pro Jana synonymem sídla démonů, nečistých sil, Petr utíká před nárokem, který na něho Bůh klade a neváhá se spolčit s ďáblem. „Žádné nahé rybaření v poklidu galilejských vod, copak jsem neříkal, že budeš rybářem lidí?“ Brodí se k němu vodou, překládají poněkud neobratně ekumenici, jako by chtěli naznačit, že za Ježíšem se má jít přes vody a brody, ale evangelista měl nejspíš na mysli Petrovo odvrácení, tonutí v hlubině, ze kterého ho může vytrhnout jenom Pánova moc. A ta se vzápětí projeví: uschopní do té doby slabého a nestálého Petra. Nikoliv silou, mocí, ale mým Duchem, praví Pán. A v jeho síle vytáhne Petr úplně sám z moře síť plnou 153 ryb. Kdo to někdy zkusil, neuvěří, to, co jindy tahá tucet chlapů, zvládne Petr na jeden zátah jako dávný silák Samson. Proč bylo ryb 153? Gematrie čte čísla jako slova, podobně, jako číselná symbolika aritmetikou sděluje věci skryté. 153 je tzv. triangulární číslo vznikající součtem číselné řady od 1 do 17. Ze 153 oblázků lze vyskládat rovnostranný trojúhelník, dokonale harmonický útvar, jehož každou stranu tvoří 17 oblázků. 17 je číselná hodnota hebrejských slov En Gédí a 153 En Eglajim. Obojí najdeme u Ezechiele proroka 47,10: „I postaví se u něho rybáři; od Én-gedí až k Én-eglajimu se budou rozprostírat sítě. Ryb rozličného druhu bude velmi mnoho jako ryb ve Velkém moři.“ Hlubinní biblisté, kterým nestačí můj ponor, nechť si za domácí úkol vyhledají, v jakých dalších souvislostech a kde se v Bibli objevuje úrodná krajina En Gédi známá svými vinicemi jako místo krásy, svěžesti a hojnosti uprostřed vyprahlé krajiny. Dnes je z ní v Izraeli přírodní rezervace Ein Gedi Nature Reserve. Co mají učedníci s tolika rybami dělat? Nic. To je budoucí dokonalost, harmonie všeho a všech, kdo bude její součástí, není jejich věc. Patří Bohu, Bůh ví, že se mu nikdo neztratí. Ale teď je ráno, stejně jako prvního dne po sobotě, a Pán zve hladové učedníky: „Pojďte se nadlábnout, dejte si snídani, kterou jsem pro vás připravil!“ Pečená ryba s chlebem není jejich úlovkem, nijak se o to nezasloužili. Opsarion kai artos – rybičky s chlebem, stejné menu, jaké se podávalo při sycení zástupů. Minulost s budoucností se spojují v přítomném Ježíšově vzkříšení v jeden všeobsažný celek, kterého jsou učedníci, stejně jako my, součástí. A nikdo se ho nepotřebuje na nic ptát, stačí vědět, že je to Pán, který všechno připravil a chce je – nás pohostit. Kristova večeře, kterou ponejvíc před obědem konzumujeme v kostelích a modlitebnách, je ve světle epilogu Janova evangelia Pánovou snídaní – ne na vidličku, a přesto delikatesou a příslibem nasycení pro věčnost.

Amen

Kázání o II. neděli po velikonocích 4. května 2025 v Husově sboru ve Vršovicích