Kázání 31. 8. 2025 – O předních místech na hostinách

Sir 10, 12-18
Žd 13, 1-8.15-16
ev. Lk 13, 10-17

Evangelista Lukáš a jeho texty jsou našimi průvodci letošním mezidobím, tedy liturgickým obdobím od Letnic až do poslední neděle církevního roku. Každonedělní doušek evangelia z pera autora, o kterém tradice hovoří jako o lékaři, je nám nabídnuta ke strávení jako medicína pro uzdravení naší rozbolavělé duše. Některá léčiva mohou chuťovým pohárkům lahodit, zvláště ta, která jsou pro lepší stravitelnost potažena vrstvou sladidla, u jiných se naopak musíme přemáhat, abychom nedali najevo jako moc nám to „nechutná“. Podobně i naše „evangelní medicína“ – někdy se po ní oblizujeme, to když řečené je nám „po chuti“, jindy polkneme „na sucho“ – to, když jsme evangeliem vyvedeni z míry a znejistěni ve svých pozicích, a jsme rádi, že to máme za sebou, i když si myslíme svoje, nebo naopak žádné stanovisko nezaujímáme. Do takové „druhé kategorie“ hůře stravitelných textů řadím evangelistovo slovo o hostinách, které nese určité rysy řeči „v podobenství“, ale víc než podobenstvím je napomínajícími radami, jakýmsi souborem pravidel, po současnu řečeno etickým kodexem, které vybrané firmy a korporace předkládají svým zaměstnancům, aby se podle nich řídili, a jejichž nedodržování může být i sankcionováno. Namítnete, že církev není korporace, tak jaký etický kodex? Vy přece nejste zaměstnanci církve, nejste placeni od toho „být křesťanem“, na druhou stranu o církvi věříme, že je tělem živého Krista, měli bychom se tedy v plné vážnosti zamýšlet nad tím, jak nám tento živý Kristus mluví do života. A přesně do této kategorie „textů mluvících do života“ řadím náš dnešní doušek o hostinách. Lukášova expozice vychází z dobového kontextu, ve kterém Ježíš vede polemiku s farizeji. Farizeové nebyli pokrytci, ale strážci kultu ve smyslu učení, které se snažili aplikovat do každodenní praxe. Byli „silní ve víře, v Písmu kovaní“, věděli kde, co a jak je psáno a napsané převáděli do podoby praktických rad co a jak dělat, aby se člověk neminul s Božími východisky. Cílem Ježíšovy polemiky nebylo zpochybnit jejich autoritu, ale pokusit se změnit úhel pohledu farizeů i těch, kteří se jimi nechávali vést. Postavit daný problém ještě do jiného světla. Dovolím si teď uhnout z výkladu samotného Lukášova textu o hostinách a rozšířím jej v duchu řečeného i o další dva texty, který dotvářejí kazatelský rámec dnešní XII. neděle po svatém Duchu. Etický kodex, tabulku pravidel co zavazují jejich příjemce, tak rozšiřuji i o to, co tyto další dva biblické texty obsahují. Sírachovec hovoří o pýše člověka, jejíž počátek vidí v odpadnutí od Hospodina a odvratu jeho srdce, tedy lidského nitra od svého tvůrce. Deuterokanonický autor rozvíjí myšlenku, kterou kanonická kniha Přísloví formuluje ve známém úsloví „Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí Př 16, 18“. Na pýše, říkají shodně bibličtí autoři, není dobré postavit svůj život, protože to vždycky bude černá stavba nad propastí. Žít pyšně znamená žít v permanentním strachu, kdy se zřítím dolů. Pýcha nebyla určena lidem ani zuřivý hněv těm, kdo se zrodili z ženy, říká Sírachovec. Pýchou a hněvem, dokonce zuřivým, tedy takovým, nad kterým necháme opakovaně zapadat slunce, ztrácíme „božské“ v nás, míjíme se s tím jací jsme a jak nás chce Bůh – hřešíme. „Hněváte-li se, nehřešte,“ zní apoštolská rada, která neznamená, že člověk nemůže vzplanout hněvem, ale měl by svůj hněv umět uhasit ve snaze budovat láskou naplněné vztahy, pokud to je alespoň trochu možné. Hněv vycházející z pocitu pyšné nadřazenosti, že „já jsem přece něco mnohem víc, než tady ten,“ je právě tím, čím se oddělujeme od druhých. A jaká jsou doprovodná napomenutí z Listu Židům doplňující nám předkládaný KPSK – rozumějte Kodex pravidel správného křesťana? Vedle zapovězení pýchy a hněvu je to předně výzva k bratrské lásce – filadelfii, která samo sebou v sobě nese i lásku sesterskou. „Ta ať trvá,“ říká apoštol. A v této lásce se máme ujímat druhých, doslova je řečeno „přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud.“ To je provždy platné a závazné slovo, které konstituuje křesťanský postoj pro každou uprchlickou krizi, ať jsou jejími aktéry Ukrajinci, Somálci, Balkánci, dosaďte si libovolnou národnost, včetně té své, protože většina národních pospolitostí byla někdy na pozici těch, kdo byli vyháněni ze svých domovů či utlačováni. To není bianco šek, otevírající hranice lidských sídel loupeživým hordám, které se nás snaží uchvátit, ale apel stávat se bližním člověku v jeho nouzi. Pamatovat na trpící a vězně patří do stejné kategorie – i vy můžete být mezi nimi a potom budete vděčni za každý projev zájmu a účasti. Manželství, říká apoštol, ať není znevažováno, je to nejužší forma mezilidského vztahu, ať u vás nad láskou bratrskou nepřevládne láska k penězům, buďte spokojeni s tím, co máte. A jak máme rozumět Ježíšovu slovu o lidech, co si vybírají přední místa na hostinách? To není o zasedacím pořádku na rautech, oslavách a firemních večírcích či reklamních akcích, kam jsme pozváni, nebo kde se nepozvaní vmísíme do davu. Ježíš nás vyzývá, abychom o sobě smýšleli střízlivě, uměřeně. Je tu na praktickém příkladu ze života ukázáno to, co jinde apoštol vyjadřuje slovy: „v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího sebe Fp 2,3b.“ Nenechám se pýchou a sebestředností tlačit dopředu, aby vyniklo moje já, abych se já napapal, abych se já pomněl, a druzí, ať se starají sami o sebe. Ti mi nestojí za pohled, o ty se nezajímám, hlavně JÁ, JÁ. A stejně tak, říká Ježíš, se nastavme i v otázce dávání. Nemáme uvíznout v čistě recipročních vztazích „ty mně, já tobě.“ Dávejme i tehdy, kdy za to nebudeme očekávat protislužbu, učme se vycházet z komfortních zón vlastního zajištění a vlastních potřeb a učme se hledět i na potřeby druhých -  i těch, o kterých dopředu víme, že nám to nikdy a nijak nevrátí. Není to jednoduché, ale za pokus to stojí. Pokaždé, když takto překonáme sami sebe navýšíme svůj kredit pro Boží království. Nebudeme lepšími, budeme blahoslavenými. A kdo mezi ně patří? Plačící, milosrdní, tiší, hladovějící, žíznící i ti, co hledají pokoj. Najde mezi nimi někdy můj Pán i mne? Amen