Kázání 21. 9. 2025 – Synové světla a synové světa

Am 8, 4-7
1Tm 2, 1-7
ev. Lk 16, 1-13

Bylo to na naší poslední sborové dovolené, během jednoho z večerů, kdy přišla řeč mimo jiné na Ježíšovo slovo zaznamenané Lukášem v 16. kapitole jeho evangelia: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.“ Upozornil jsem na to, že širším kontextem, do kterého tato slova patří, je podobenství o nepoctivém správci, které začíná od 1. verše 16. kapitoly, postupuje až do verše 8, a následující citované verše 9. až 13. jsou jeho dovětkem, nebo chcete-li vyústěním. Kamila řekla, že s tímto podobenstvím má problém, a já se s jejími slovy bezezbytku ztotožňuji. Myslím si, že problém nemáme jenom my dva s Kamilou, že problém, jak porozumět tomuto podobenství, má naprostá většina křesťanů. V jednom z výkladů k tomuto podobenství jsem se dočetl, že nám v něm evangelista zanechal jednu z největších výkladových záhad, na kterou vůbec můžeme v Novém zákoně narazit. Co, nebo kdo je nám tímto podobenstvím, dáván za příklad, jaký je jeho skutečný význam? Pojďme popořadě a řekněme si, jaká je výchozí situace, kterou podobenství vykresluje: Je bohatý člověk a ten má správce svého majetku. Do podobenství vstupujeme ve chvíli, kdy je tento správce obviněn ze špatného hospodaření. Je mu to jeho zaměstnavatelem vytýkáno a je jasné, že u něho dál nemůže pokračovat: „Slož účty ze svého správcovství,“ slyší apel od toho, jemuž byl zavázán poctivě spravovat majetek. Převedeno do našich reálií: jsme správci něčího majetku, majetek ale zhodnocujeme nepoctivě ve svůj vlastní prospěch, nikoliv ve prospěch toho, komu patří. Na to dokonce existuje příslušný paragraf Správa cizího majetku. Příklad: z firemního bankovního účtu, k němuž máme dispoziční právo, odčerpáváme neoprávněně majetek na vlastní účty, vystavujeme falešné faktury, směnky, které neodpovídají skutečnosti a tak podobně. Dlouhá léta to prochází, neboť kontrolní mechanismy nefungují, nebo nekonají, ale po čase přibývá indicií, že něco není v pořádku. Takových případů máme kolem sebe ve veřejném prostoru nespočet, na státních zastupitelstvích bývá něco takového denním chlebem. Ale není třeba chodit daleko. Při studiu farní kroniky jsem narazil na případ bratra Kloudy, který byl přijat zde na faru, nejprve jako administrativní pracovník, posléze pronikal do struktur farního úřadu, byl střídavě zaměstnancem, ale také po dlouhá léta v úzkém kruhu spolupracovníků faráře a rady starších. Bratr Klouda přijímal platby za užívání urnových schránek a napadlo ho, pořídit si dva příjmové bloky. Jeden pro potřeby farního úřadu, druhý pro svoji potřebu. Protože příjemce platby se na doklad nepodepisuje, vydával plátcům doklad z jednoho bloku, ovšem do účetnictví fary zařazoval doklad z bloku druhého, na kterém byla přijatá částka od konkrétního plátce pokrácena. Hotovostní rozdíl končil v kapse bratra Kloudy. Tak to fungovalo dlouhá léta, až předsedu rady starších napadlo, srovnat výši přijatých plateb za kolumbárium s jejich ročním předpisem a narazil na diferenci. Upřímně jsem se bavil čtením zápisů o revizích z předchozích let, které každoročně potvrzovaly, jak je hospodaření a jeho evidence v tom nejlepším pořádku. Až do okamžiku, kdy někdo pořádně spočítal má dáti – dal. Schodek v řádech desítek tisíců musel být i přes nechuť rady starších oznámen orgánům činným v trestním řízení, Klouda byl odhalen a po přiznání mu byl udělen trest ve výši několika let nepodmíněně. O tom je přeci Ježíšovo podobenství, říkám si a zároveň přemýšlím, jak by bylo jednoduché, po vzoru páně Kloudy, jednat také tak. Teologicky bych si mohl své počínání obhájit 8. veršem 16. kapitoly Lukášova evangelia: „Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě.“ Vidíte, prozíravost se cení, co na tom, že okradl svého pána o majetek v souhrnné výši 2 x 500 denárů, za což se dal pořídit mzdový fond jednoho pracovníka na necelé tři roky. Přesně tak si počínal nepoctivý správce, který falšoval směnky ve prospěch dlužníků, které si chtěl zavázat, protože věděl, že jeho dny jsou u stávajícího zaměstnavatele sečteny, a on potřebuje lano do nové práce. Tradiční výklad tohoto podobenství je postaven na tom, že Pán, tedy Ježíš, neschvaluje amorální chování nepoctivého správce, ale dává za příklad, že jedná prozíravě. Tady ale něco nesedí! Ježíš podle takového výkladu chválí bratra Kloudu, že sice faru okrádal, ale jednal přitom prozíravě, neboť já nevím co – myslel na svoji rodinu „kdo neokrádá faru, okrádá rodinu…“ Celý problém, jak uchopit a porozumět tomuto podobenství se ukrývá v tom, že mu dostatečně nerozuměl ani jeho autor, tedy evangelista Lukáš. Až s objevem novodobých informací o fungování kumránské komunity Esénů od Mrtvého moře ve 20. století vyšlo najevo, že ve svém podobenství zanechal Ježíš jedinečnou polemiku s tímto klášterním bratrstvem, které žilo v přísně uzavřené komunitě duchovní, i ekonomické, oddělené od okolního světa, nazývali se Syny světla a všichni ostatní byli Synové temnoty, nebo chcete-li slovy podobenství Synové světa versus Synové světla. Ježíšovi je protivný tento dualismus, a proto k jeho kritice vybírá záměrně podobenství, ve kterém to schválně přežene. Prozíravost Pánem Ježíšem oceňovaná, se netýká Synů světla – do sebe uzavřeného bratrstva. Týká se synů světa – tedy všech těch narušených, nepoctivých, všelijak podvádějících – nás. Ježíš neříká: nebuďte jako ti, kteří si o sobě myslí, že jsou osvíceni, že jsou něčím extra. Oni jsou stejní hříšníci, jako vy, ne, vaším výchozím bodem, startovní čarou, je přijetí vlastní narušenosti, žádný Syn a dcera světla, kterému je dáno chodit ve světle milosti. Hříšný jsem, Pane já vím, hříšný jsem… Ale ve své hříšnosti, nezapomeň na to, jednat prozíravě, tedy svěřit svůj nedostatek, svou malost, svá selhání, do rukou toho, který mám moc tě z toho všeho vytrhnout, osvobodit, zachránit. A jak? Že i díky své víře v zachraňující moc odpouštějící lásky, začnu jednat poctivě – vůči sobě, druhým i Bohu. A ještě konkrétněji? Od věrnosti a poctivosti v maličkostech postupovat i k velkým věcem, nesloužit dvěma pánům, ale jen tomu jednomu jedinému, který má klíče od smrti i hrobu! Amen Kázání 21092025 XVINPSD.