Kázání 26. 7. 2026 – Řeči v podobenství

1 Kr 3, 5-12
Ř 8, 26-30
ev. Mt 13, 31-33.44-52

Během tří nedělí jsme postupně vyslechli všechna Ježíšova podobenství z 13. kapitoly Matoušova evangelia: o rozsévači, o plevelu mezi pšenicí, o hořčičném zrnu, o kvasu, o pokladu v poli, o perle, o rybářské síti a o nových a starých pokladech. Proto se vás ptám: „Pochopili jste to všechno?“ Těm z vás, kdo říkáte ANO nechybí sebevědomí Ježíšových učedníků, kteří odpověděli stejně, ale připomínám, že mezi nimi byl Jidáš i Petr, a k tomu, aby dosvědčili svou víru ve Vzkříšeného Krista od jejich sebevědomé odpovědi vedla ještě dlouhá a komplikovaná cesta. Kdo jste odpověděli NE, vás povzbuzuji tím, že sebe i s mým teologickým vzděláním a více než třicetiletou kazatelskou praxí řadím do stejné skupiny, a jsem přesvědčen o tom, že patrně ani Ježíš nemohl mít stoprocentní jistotu, že všichni jeho žáci pochopili všechno. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by v Bibli nebylo tolik zmínek o tom, jak často byli tito „všechnochápavci“ mimo. A protože těch podobenství je na malé ploše koncentrováno poměrně dost, vezměme si dnes řečená jedno po druhém. O hořčičném zrnu a o kvasu řadím mezi takzvaná kulinářská podobenství. Zvlášť k prvnímu z této dvojice mám kladný vztah, neboť je o mě známo, že hořčici miluji téměř v jakémkoliv množství, a když na to přijde, nedávám si párek s hořčicí, ale hořčici s párkem. O to víc mě těší, že tato ingredience je zmíněna v Bibli, navíc v kladném kontextu, což je mi ujištěním, že i Pán Ježíš dává přednost hořčici před kečupem, neboť to druhé mu, stejně jako mně, nestojí za řeč. Moment překvapení a provokace, o kterou Ježíšovi jde, aby své posluchače probudil z letargie spočívá jednak v nepatrnosti výchozího stavu zrna a budoucí rozložitosti vzrostlé rostliny, ale také v tom, že výsledný keř zůstane keřem, ale bere na sebe atributy stromu. Stává se dendronem, říká Ježíš řecky, dokoncem takovým, ve kterém může hnízdit ptactvo nebeské, což je zjevná narážka na starozákonní citace o tom, jak cedr ve svém větvoví bude hostit všechny létavce. I ve vás, ujišťuje Ježíš, je zaseta budoucí velikost Božího království. Ještě o ní třeba nevíte, je nepatrná, opomíjená, ale jako hospodář, oikodespótes, jsem vám ji svěřil. Navíc je tu ještě zajímavá souvislost s předešlým podobenstvím o plevelu mezi pšenicí. Hořčice, brukev černá, brassica nigra, často v blízkovýchodních podmínkách rostla jako plevelnatá rostlina na kraji polí, kde ji hospodáři nechávali, jak pro její zpracovatelský užitek, tak i jako hnízdiště drobného ptactva a vítaného poskytovatele stínu v žáru poledního horka. To rezonuje s Ježíšovými slovy o tom nestávat se radikály v oddělování plevele od pšenice. Zde se překvapivě i plevel může stávat užitečným, dokonce lahodným, (pro toho, kdo má rád hořčici, anebo pro vrabce, kteří chtějí zahnízdit, či unaveného rolníka toužícího odpočinout si ve stínu). I drobáky se počítají, ujišťuje nás Ježíš, jakákoliv nepatrnost může mít v Božích očích nedozírnou cenu. Nepohrdejte dnem malých začátků a kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, hory byste přenášeli. To, co se ve Starém zákoně jeví jako nedosažitelný vzor – libánský cedr, který se mohutně zvedá k nebi a dřevo z něj sloužilo k obložení vnitřku Jeruzalémského chrámu, je najednou zásluhou Ježíšovou na dosah ruky v podobě keře na kraji pole. Každému není určeno být libanonským cedrem, i brukve černé mají svoje místo v Božím biotopu.

Žena mísící těsto ve třech měřicích mouky není hospodyňka ve třech hrnečcích zadělávající na odpolední moučník ke kafi. Objem jí zpracovávaného těsta pokrývá výrobu chlebů k nasycení až 150 lidí. Až jí těsto vykyne a upeče z něj chleby, naplní jimi několikrát celý regál pečiva v Kauflandu. Tím kouzlem, kterým zázračně hmota nabyde a rozmnoží její množství, je ve srovnání s budoucím počtem nepatrné množství kvásku, které do těsta tato odhodlaná pekařka vloží, ukryje, promísí a o zbytek se postarají zákony fermentace. Možná i vy, stejně jako ona, dřete do úmoru, Bůh se k vaší práci přizná, slibuje Ježíš, stačí špetka víry, kterou do svého díla vložíte, a o zbytek se postarají Boží zákony. Hojnost, která bude výsledkem ženina úsilí je předobrazem hodu v Božím království, kde budou všichni nasyceni. Muž, co našel poklad na poli, není zrovna výlupkem ctností, patří do stejného pytle, jako nepoctivý správce okrádající svého zaměstnavatele. Nálezce nepřiznaného pokladu okrade buď stát, anebo majitele pozemku, na kterém poklad našel. Dodnes je takové jednání právně postižitelné. Ježíš si nedělá žádné iluze o těch, kterým své poselství adresuje. Opět provokativní moment v podobenství pro naši větší pozornost. Podívejte se na něj, říká Ježíš, co všechno riskuje pro to, aby získal něco, co mu nepatří. Vezměte si příklad ne z jeho nepoctivosti, ale z jeho nasazení pro věc. Proč vy nemáte stejné zaujetí pro věc mého Království? Dalším nepoctivcem v řadě je obchodník s perlami. Nejspíš musel být mimořádně bohatý, jinak by neobchodoval s tak vzácnou komoditou. Ten, co okopával pole v předchozím podobenství byl chudý jako kostelní myš, tento je bohatec, morálně spornými lidmi jsou však oba. Majetek nic nevypovídá o mravním profilu. Tento objeví drahocennou perlu, aby ji získal, prodá všechno co má a koupí ji. Proč? Aby ji vzápětí přeprodal a získal ještě větší bohatství. Ježíš sází příklady ze života jeden za druhým a říká nám: zkuste přetavit to sporné ze svého života v to, kde se potkáte s hodnotami mého Království. Jako se ve svém profánním životě chápete příležitostí, pochopte celý život jako příležitost setkat se se mnou. Buďte jako rybáři co rozhazují sítě, pak tu síť vyloví, a to hodnotné, co v ní je, se stane jejich bohatstvím. Rozhazujte sítě, dělejte něco. Ježíš sice hovoří o lidech, ale na tom, co dělají, ukazuje povahu svého Království. Moje Království vás zastihuje tady a teď, v tom co děláte, o co usilujete, jak se chováte i nechováte. Přemýšlel jsem, jestli v těch podobenstvích je společné něco, před čím Ježíš varuje, a napadlo mě, že je to pasivita, netečnost, lhostejnost. Kdyby rozsévač nešel na pole, nebyla by úroda, nenašel by poklad, stejně tak rybář, kdyby nerozhodil sítě, kdyby si žena řekla: nebudu zadělávat, 150 lidí by se nanajedlo. Kdyby obchodník s perlami neobchodoval, mohl se posadit k městské bráně a čekat na to, kdo mu co hodí. Pochopili jste to všechno? Ptá se nás Ježíš, odpovídáme ANO jako žáci svému učiteli na závěr hodiny, a stejně nechápeme nic, anebo jen zlomek z té obrovské milosti, kterou se rozhodl nám dát.  HSV260726