Kázání 8. 11. 2026 – Dát věci do pořádku

Am 5, 18-24
1Te 4, 13-18
ev. Mt 25, 1-13

Základní výchovnou poučkou, kterou od mládí vštěpujeme svým dětem do hlavy, stejně jako to dělali naši rodiče, je: dělit se s ostatními. „O to, co máš, se rozděl s bratrem, se sestrou. Nehamouni, nenechávej si všechno pro sebe, štědře dávej z toho, co jsi sám dostal…“ Zásadou mé ženy je: „každému stejně.“ Proto jsou pokaždé na našem stole mističky, ve kterých je ovoce, zelenina, sladkost, spravedlivě rozděleny tak, aby se na každého dostalo. Žádná společná mísa, ze které by každý bral podle sebe, trs banánů, hrozen vína, ananas či pomeranče – nic takového u nás k vidění ani k snědku není. Kuličky vína jsou napočítány, kousky ananasu rozděleny na osobu a běda, pokud by se někomu nedostávalo, nebo mu naopak přebývalo! Písničku Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě – dej mi, babko, jedno jabko, budeme mít stejně, u nás doma nezpíváme, my ji při každém stolování žijeme tak, že každá babka a dědoušek za naším stolem mají už dopředu připravený počet jablečných skrojků ve svých mističkách, aby o množství co kdo má vůbec nebyla řeč. Přiznám se, ale nikomu to na mě neříkejte, že někdy jdu a koupím si naproti v Albertu jeden banán a sním ho: jen tak, oloupu čerstvý žlutozelený banán, žádný z lednice nahnědlý a od posledního nákupu řádně uleželý kus, a s nikým se o něj nerozdělím, nenabídnu ani Ireně, která sedí vedle mně v kanceláři, prostě ho sežeru úplně sám. Zjišťuju, že chutná jinak, nežli ten na příděl v mističce. Moje žena to má nastaveno jinak, když se nerozdělí, nechutná jí. Já, když se nerozdělím, chutná mi o to víc. Chovám se rozumně, anebo pošetile? To je otázka výkladu. Rozumné panny z Ježíšova podobenství se také nerozdělily, neulily ze svých zásob svým sestrám, aby měla každá stejně. Za pošetilé byly označeny ty, které to po nich chtěly: „Dejte nám, naše lampy dohasínají…“ „Nemůžeme,“ slyší odpověď moudrých, „nedostávalo by se nám, ani vám, jděte a kupte si…“ A tak jdu do Alberta a koupím si banán. Zachoval jsem se sobecky, anebo kristovsky, když jsem myslel jenom sám na sebe? Některé věci jsou nedělitelné, nemůžeme je ze svého rozdat spravedlivě druhým. Ježíšovo podobenství o pošetilých a moudrých pannách není podobenstvím o přerozdělování hmotných statků, o distribuci jídla a o tom, jestli se máme, nebo nemáme dělit s ostatními. Na takové téma jsou v Bibli například slova o podání sklenice vody, protože jste Kristovi. Toto  je podobenství tzv. eschatologické – týká se toho, co přijde naposled, nakonec, co má význam z pohledu věčnosti. Pokaždé, když je řeč o eschatologii, musíme mít na paměti, že je dvojí – obecná a individuální. Obecná se týká stvoření jako celku, celého kosmu a jeho konce, a individuální, která se týká jenom nás a našeho vlastního konce. A v této dvojí perspektivě, obecné a individuální, máme přistupovat i k podobenství o deseti pannách – řeč je o celku, ale i o našem, o mém individuu. Ježíš staví toto podobenství na principu „když dva dělají totéž, není to totéž.“ Hned na začátku odhalí karty o zúčastněných aktérech – aktérkách. Polovina je označena za pošetilé, ne hloupé, ale lehkomyslné, lehkovážné, druhá polovina za rozumné nikoliv ve smyslu učené, ale obezřetné, předvídavé. Jejich pozornost je upřena na ženicha, kterého čekají a mají ho doprovodit lampionovým průvodem do domu nevěsty. Takový byl zvyk, jenomže ženich se zpozdí. Nevíme, co ho zdrželo. Pošetilé s tím nepočítaly, myslely si, že se objeví záhy a půjdou rovnou na věc. Rozumné měly připravenu záložní variantu i pro případ zdržení – olej do zásoby, když lampa zhasne. Obě skupiny přemůže spánek. Podobenství, které má být výzvou k bdělosti, počítá s tím, že nakonec nikdo nezůstane bdělým – usne každý. Ty připravené, i nepřipravené. Ale najednou je tu ženich, shon, ruch, panny se mátoží a každá se chápe svojí lampy, snaží se je dát do pořádku. Zaujal mě užitý termín do češtiny přeložený jako „dávat do pořádku“ v řeckém znění ekosmésan. Tím pořádkem je totiž v řečtině myšlen samotný kosmos, který je v jádru řečeného ekosmésan – dávání do pořádku, dávání do řádu věcí. Dávat věci do pořádku se pokaždé nějakým způsobem týká celku. Nejde jenom o věci samotné, jednotlivé dílčí záležitosti, i ty jsou součástí řádu veškerenstva. V prvním obrazu Čapkovy Matky se její synové na půdě mezi sebou pošťuchují a dělají nepořádek. Matka je odtrhne a lamentuje: „Musím to tady po vás dát do pořádku.“ Synové jí chtějí pomoct, ale každý má svou představu o tom, co to pořádek je. Jeden říká: „Dát věci tam, kde byly,“ druhý: „dát věci tam, kam patří.“ Moudrá matka o takovou pomoc nestojí, protože ví, že skutečný pořádek – řád věcí nesouvisí s tím jak a kde věci jsou, ale jestli jim je dobře. Kosmos – soulad v něm souvisí ne s věcmi, ale s prožíváním a zakoušením dobra. Takový „dobrý“ řád je opakem „zlého“ chaosu, neuspořádanosti. Dávat věci „do pořádku“ – „aby jim bylo dobře.“ Tak rozumím hlavnímu apelu tohoto Ježíšova eschatologického podobenství, které se snažím vidět výhradně v rovině individuální. Protože právě takový je Ježíšův „druhý příchod.“ Ne až na konci věků, ale na konci mého věku přijde ženich Kristus, aby mě pojal do svého „manželství pro všechny“,  já jsem jeho družička či družba – duchovní panna či panic a čekám s lampou, jejímž úkolem, jediným smyslem její existence je svítit, zářit, osvěcovat cestu ve ztemnělém světě. Dát lampu do pořádku znamená zprostředkovat to, pro co byla vytvořena, k čemu je určena. Třímat v ruce zhasnutou lampu je samozřejmě jedna z možných eventualit, ta úplně nejhorší pro svou naprostou zbytečnost. Výklady, co znamenají lampa a olej v Ježíšově podobenství většinou směřují k víře a dobrým skutkům. Ježíš ani evangelista nám v tomto nijak nenapoví a záleží na nás, jak smyslu obojího budeme rozumět. Jedno je jisté: lampa i olej patří k sobě. Olej lampě umožní, aby plnila svůj účel. A mám-li z Karla Čapka učinit svého pomocného exegetu, pak dovozuji, že lampě je dobře tehdy, když svítí na cestu, protože pak bude dobře nejenom těm, kdo po takové dobře osvětlené cestě půjdou, ale i samotnému majiteli lampy se půjde lépe. Nakonec usnou všichni, pošetilí i rozumní, říká autor podobenství, ale štěstí a dobro bude na straně připravených: těch, kdo se na cestu dobře zásobili a při probuzení budou mít z čeho brát, kam sáhnout, protože svůj život pochopili jako příležitost dávat jejich životní vesmír do pořádku – aby v něm každému bylo dobře. 081126 HSV 24NPSD