Am 7, 7-15
Ef 1, 3-14
ev. Mk 6, 14-29

Obraťme svoji pozornost od temného příběhu úkladné Herodiady a její nejmenované dcery, která si poručila donést na míse hlavu proroka Jana Křtitele, k prorocké postavě, která žila více než sedm set let před událostmi, popisovanými v evangeliu. Biblické texty této neděle otevíráme poselstvím Ámosovým. Dávný judský prorok Ámos oznamuje severnímu Izraeli nadcházející pád. Činí tak působivým obrazem Panovníka Hospodina stojícího na hradbách s olovnicí v ruce. (Celý příspěvek…)

Pl 3, 24-33
2K 8, 7-15                                                 
ev. Mk 5, 21-43

 Hovoří-li se o podílu, většinou to bývá to v oblasti majetkové. Podíl na majetku požadoval jeden ze synů na svém ještě žijícím milosrdném otci, jak o tom vypráví Ježíšovo podobenství o marnotratném synu. Současná právní úprava manželské instituce zná tzv. bezpodílové vlastnictví manželů – společně nabytý majetek manželů je po celou dobu trvání jejich svazku držen oběma stranami v plné výši, jinak je tomu však v případě dědictví, kdy se každému z dědiců stanovuje podíl daný zákonem nebo vůlí zůstavitele. (Celý příspěvek…)

Sk 1, 15-17. 21-26
1J 5, 9-13                                         
ev. Jn 17, 6-19

V kázání minulého týdne jsem otevřel téma vztahu mezi náhodou (nahodilostí jevů) a křesťanským nazíráním na svět. Biblické texty na tuto neděli „jakoby“ mě chtěly u tohoto tématu přidržet. A proto, že si nemyslím, že minule bylo všechno dopovězeno a rád kážu na pokračování, navážu dnes na to podstatné z minule naznačeného. Citoval jsem známý výrok francouzského spisovatele Anatola France, který řekl, že „náhoda je pseudonymem, když se Bůh nechce podepsat.“ (Celý příspěvek…)

Sk 10, 44-48
1J 5, 1-6                                                    
ev. Jn 15, 9-17

 Prastará poučka, hojně propagovaná, ale také zprofanovaná materialistickým výkladem světa o původu života říká, že život vzešel z vody. Mám v té souvislosti dodnes před očima kouzelnou scénu z filmu geniálního českého režiséra Karla Zemana Na kometě, ve které z moře vychází po nohou a vzpřímeně ryba, což je okomentováno slovy: „život vyšel z moře“. (Celý příspěvek…)

Sk 8, 26-40
1J 4, 7-21
ev. Jn 15, 1-8

Zasadit vinnou révu a následně z ní v určený čas sbírat její plody bylo pro člověka starověku, který uléhal i se probouzel pod Blízkovýchodním Sluncem, v té části suchého a ve své většině i nepříliš úrodného podnebí podél východního pobřeží Středozemního moře, znamením Boží přízně, milosti a požehnání shůry. (Celý příspěvek…)

Sk 4, 5-12
1J 3, 16-24
ev. Jn 10, 11-18

Ježíš byl od druhých opakovaně nazván Beránkem. Je to prorok Jan Křtitel, který ho nazývá Beránkem Božím, který snímá hřích světa. Dále apoštol Pavel hovoří o Kristu jako o velikonočním beránku, který byl obětován. Když diákon Filip otevírá etiopskému dvořanu svatá Písma, aby mu zvěstoval Ježíše, používá k tomu prorocká slova Izajášova o trpícím mesiáši, který je jako ovce vedená na porážku, jako beránek němý, když ho stříhají. (Celý příspěvek…)

Sk 3, 12-19
1J 3, 1-7
ev. Lk 24, 36b-48

Být křesťanem znamená věřit ve Vzkříšeného, vyznávat Vzkříšeného. Křesťanem se nestávám politím vodou ve smyslu nějaké tradice, společenského či rodinného úzu, i když k tomuto myšlenkovému spojení etymologie českých slov křesťan – křest svádí. Křesťanská víra není odvozena od církevní příslušnosti proto, že můj tatínek, maminka, babička či dědeček byli v církvi – i když to jsou samozřejmě dobré a vhodné předpoklady pro to, křesťanem se stát, ale jedině tak, že uvěřím ve Vzkříšeného: uvěřím v Něj a tedy uvěřím jemu. (Celý příspěvek…)

„Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách.“

Píseň písní 2, 1-2

S radostí oznamuje přátelům nejenom v církvi, že se narodila Šaron. Jako lilie mezi trním, přítelkyně mezi dcerami.

Adela, David, Natanael, Tobiáš, Benjamín, Ráchel.

18.4.2012 Praha